Jak jsme pozorovali superúplněk

V tomto krátkém pojednání se svěřujeme s našimi dojmy z pozorování „superúplňku“, ke kterému došlo 14. 11. 2016. Měsíc byl v té době historicky nejblíž za 68 let. To vedlo k mírnému zvýšení jasnosti a zcela nepatrnému optickému zvětšení. Kolem věci se však udělala velká mediální bouře, k čemuž přispělo i dobré počasí na většině území Česka, které velikost Měsíce ještě zvýraznilo. Samozřejmě to je jen iluze, Měsíc není větší ani menší a opticky se mění opravdu pramálo, je to jen psychologický vjem; na horizontu totiž Měsíc porovnáváme s pozemskými objekty. I tak to byl veliký zážitek.

Měsíc jsem pozoroval v pozdních hodinách, kdy se začaly objevovat první nejjasnější hvězdy na obloze. Tento „gigantický“ Měsíc rozzářil naprosto celou krajinu lesa, kterou jsem navštívil. Vypadalo to, jakoby byl les osvícen bílým světlem, jež Měsíc vydával. Když jsem z lesa odcházel, všude okolo byl vidět jeho tmavý stín
Bohužel vlastním foťák, který nemá možnost volby manuálního expozičního času závěrky, takže se fotky nepovedly. Konec pozorování bych hodnotil jako úspěšný.

Superúplněk byl skvělý, ale možná většina lidí věřila, že zvětšení bude pozorovatelné pohým  okem. Podle předpovědi měl Měsíc dosáhnout o 30 % většího jasu, ale pro mě to byl naprosto neznatelný rozdíl. Některá zvířata jsou prý schopna tento rozdíl vnímat.
Adam Malíř

Celé pondělní odpoledne bylo pěkné počasí, takže jsem se těšil na večer a pohrával jsem si se svým foťákem. Večer v půl šesté byla už úplně tma, tudíž jsem se vydal za vesnici a nachystal si foťák. I bez stativu jsem si jakž-takž poradil a nafotil pár snímků. Pochybná kvalita nechyběla, ale pár fotek se vcelku vyvedlo nad očekávání. Po zhruba třičtvrtě hodině jsem se vydal s nadšením a zmrzlými prsty domů.
Petr Plicka

Opravdový superúplněk měl nastat v pondělí večer při východu Měsíce, ale v tu dobu bylo tady v Brně zrovna zataženo. Byl jsem tak odkázán na pozorování Měsíce jen v průběhu noci, kdy se vyjasnilo. Měsíc byl pěkný a velký, a to jak v noci z pondělí na úterý, tak z neděle na pondělí, kdy jsem pozoroval také. Popravdě mi to ale nepřišlo jako nic speciálního, kdybych nevěděl o tom, že se jedná o superúplněk, asi bych to ani nepoznal (Měsíc byl příliš vysoko nad obzorem). Největší překvapení ovšem přišlo až v úterý ráno při cestě do školy. Krátce před 7. hodinou SEČ jsem spatřil krásný, velký, načervenalý Měsíc nízko nad západním obzorem. Na fotografování nebyla příležitost, nicméně tento vizuální pohled byl opravdu pěkný. Větší Měsíc příštích 18 let neuvidíme.
Marek Biely

V neděli odpoledne bylo hezky, dokonce svítilo sluníčko, a to byla dobrá možnost jít udělat zase nějaké pokusy o fotky. Sice jsem našel pár hezkých scén a i mraky na obloze stály za to, ale přece jen už bylo moc šero a technicky se fotky moc nevyvedly. Nicméně pak jsem vystoupal na nějaký vršek, podíval se na stranu – a spatřil jsem ho… obrovský, neuvěřitelně velký Měsíc. Nebyla ještě vůbec tma, teprve se stmívalo, i tak Měsíc opravdu „žhnul“. Lidé kolem se zastavovali a snažili se ho vyfotit mobilem… a podle řečí jsem usoudil, že o superúplňku nevědí. Nacvakal jsem pár fotek (popravdě, pochybné kvality… na tyhle srandy fakt nemám techniku), měl jsem zrovna po ruce triedr, no pohled neskutečný. Těšil jsem se na pondělní večer. Tehdy jsem chvíli počkal, až bude větší tma, ale tím, jak Měsíc vystoupal vzhůru, už ztratil to kouzlo, takže se zdál takový tuctový.
Petr Valach