OG Sat: Stříbrný satelit v plechovce

Logo týmu OG Sat

Druhý na českém finále soutěže CanSat 2019 skončil tým OG Sat z Frýdku-Místku. Vedoucí týmu Michal Hrtoň se nám svěřil se zážitky z průběhu soutěže.

Soutěž CanSat je skvělou příležitostí, jak se naučit, že se dá všechno pokazit na poslední chvíli, zjistit, že půl roku na stvoření satelitu je strašně málo, a jak se zadarmo se podívat do Prahy a Plzně. Studentské týmy v ní sestavují, propagují a prezentují vlastní satelity velikosti plechovky od limonády zkoumající všemožné existující i neexistující vlastnosti ovzduší – velmi zjednodušeně o soutěži řečeno. Dlouho platilo, že kdo má v plechovce nejvíce technických udělátek a komu nejvíce bliká a svítí, umístí se na předních příčkách a snad i vyhraje. V říjnu roku 2018 se však seskupil tým odhodlaný zakořeněné pravidlo porušit a vést chrabrý boj na všech frontách originality – OG Sat. Originalitu jsme projevovali volitelnou (sekundární) misí v podobě zlepšování ovzduší rozprašováním kapaliny, animovaným videem, anténním koštětem nebo neodolatelnými prezentacemi. Za dobu před plzeňským finále jsme si rovněž stihli vlastnoručně vytvořit odznáčky, umístit se na pražském semifinále pátí, naprosto zničit důležitou část mise, a pokusit se dodělat vše, co jsme nestihli za půl roku, v ten nejzazší termín – den před finále…

Tým OG Sat

Ve čtvrtek 25. dubna 2019 jsme po šestihodinové jízdě Pendolinem vystoupili v královském městě Stříbře a jeli na malé letiště Erpužice s týmem StratoCan, paní učitelkou Zárubovou a minulými „cansaťáky“ Rudou Turoněm a Filipem Radou. Jelikož jsme přijeli později, nestihli jsme Českou televizi. Hold se na Vašich obrazovkách objevíme příště ;-).

Na letišti nám nabídli hodinu času pro vylepšení našeho satelitu, podle Alfonse Muchy nazývaného „Mucha“, ale hned po 15 minutách jsme již šli na technickou přejímku, protože Mucha neměla tolik much pro opravení.

Světla svítí, stěrače stírají!

Satelit Mucha

Vše ale nebylo tak růžové, jak se může zdát. Alkalické baterie, které původně poháněly servo motor otevírající dvířka, se den předtím vybily a na sehnání nových­ ‑ rozměrově přesných­ ‑ nezbýval čas. V ten samý den jsme rovněž barvili Muchu, ale nevyvedlo se, tak jsme ji alespoň polepili nálepkami dinosaurů a rybiček.

Při přejímce jsme ještě museli naší injekční stříkačkou doplňovat kapalinu k rozprašování, abychom dosáhli alespoň minimální hranice hmotnostního limitu. Bohužel nám organizátoři naměřili větší průměr o 2 mm (ano, milimetry), než jaký je povolen, za což jsme obdrželi bodovou penalizaci. Ještě k tomu jsme museli s pomocí paní Zárubové odmotávat velmi neposedný padák, který se zamotal již předtím v Pendolinu.

Anténa umístěná na koštěti

Následně jsme pomocí dronu vynesli Muchu do výšky cca 150 metrů, odkud padala na zem rychlostí 7 m.s^-1 a rozprašovala naši obarvenou kapalinu, takže sekundární mise byla úspěšná. Všechna data jsme přijímali pomocí našeho koštěte­ – antény Nimbus 3000, která zaujala nejen organizátory. Při jejich ukládání ale nastala chyba v Matrixu a zjistili jsme, že byla v dev null…

Vyrazili jsme se ubytovat na internát s mírně komunistickým nádechem, najedli se (na studentské poměry) v předražené hospodě a do noci zkoušeli prezentaci a snažili se na internetu nenarazit na spoilery na Avengers: Endgame :-).

Nezáleží na tom, co prezentuješ, ale jak to prezentuješ

Logo satelitu Mucha

Brzy ráno jsme vstali a znovu nabití a plní nových nápadů upravovali prezentaci do nejlepší podoby.

V Centru robotiky města Plzeň započaly prezentace a my se modlili, ať porota naše vtipy nebere vážně, ale přijmou je jako neformální zpestření tohoto krásného dne. Při prezentaci StratoCanu, kolegů rovněž z naší Průmyslovky, po němž jsme následovali my, jsme měli srdce až v krku.

Pak nastala ta chvíle…

Tým OG Sat v kreslené podobě

Vysnili jsme si příchod našeho týmu za hudby Gonna Fly Now z Rockyho, ale nic v životě nejde přesně podle plánu . PowerPoint zhloupnul a spustil hudbu z prezentace dříve, než jsme prezentaci spustili, takže se hudba zpožděná překrývala s tou původní, což nebylo uším lahodící. My jsme se však nevzdali a prezentaci rozjeli ve velkém OG stylu. Potlesky a smích byly přítomny po téměř celé trvání našeho počinu, dokonce o nás olomoučtí soupeři zveřejnili příspěvek. Zajímavostí je, že jsme byli jediný tým, který o naměřených datech nemluvil ani 10 sekund, protože jsme neměli jaká prezentovat. Týmy, které o datech mluvily klidně i většinu prezentace, se umístily pod námi. Nevybíravé dotazy poroty nás neodradily, a i když jsme neporozuměli jejich prosté otázce, odcházeli jsme s hlavami vztyčenými. Uvolněnou atmosféru ještě nakonec umocnil tým Trisolaris, který svým teleshoppingem uchvátil všechny „přísedící“.

Rozprchli jsme se na oběd a nedočkavě odpočítávali každou sekundu do napínavého vyhlášení výsledků.

Veliké změny se dějí během krátké doby

Jsme druzí!

„Na druhém místě se umístil tým,“ ubíjející dramatická odmlka porotce, „OG Sat!“

Rázem se z party ajťáků, kteří se snažili pouze o co největší originalitu a pobavení, stali po půl roce dřiny vicemistři České republiky! Mnozí z nás drželi poprvé v životě v ruce pohár a snad poprvé jsme si mohli užít aplaus jenom pro nás. Blažený pocit si uchováme v srdcích až do konce našich životů, protože ačkoli to není zlato, přes všechny trable jsme se dostali až tak daleko. Je to důkaz faktů, že se člověk nikdy nesmí vzdávat a cesta k úspěchu nikdy nebyla a ani nikdy nebude rovná ani krátká, stejně jako cesta zpátky do Frýdku­‑Místku.

Mnohokrát děkujeme především panu Jiřímu Sumbalovi, bez kterého by náš tým ani nevznikl, panu řediteli Martinu Tobiášovi, který nám zapůjčil „plackostroj“, panu Bačovi, který nám pomohl jej zprovoznit, paní Zárubové, která nás doprovázela do Plzně a odmotávala padák, Rudovi Turoňovi a Filipu Radovi za cenné rady a pomoc v Plzni, taky že už v prvním ročníku soutěže nastavili laťku tak vysoko, naší paní třídní učitelce Jiřince Beňové, paní Vyparinové, panu Kmentovi, paní Murínové a panu Břenkovi za pochopení, když jsme se kvůli příprav nemohli dostavit na jejich hodiny, a fanouškovskou podporu, v neposlední řadě panu Suchoňovi za vytištění obalu Muchy, StratoCanu za konkurenci, Průmyslovce a všem lidem, které jsme tady nemohli zmínit.
Ten pohár a umístění patří nám všem!

Míříme výš!

Myslíme, že druhých míst z CanSatu mají pan Sumbal a Průmyslovka už dost, tak se příště pokusíme o to kýžené zlato! 😀

Tým OG Sat 2019 sestával z členů: Michal Hrtoň, Nikolas Kopas, Adam Hrtoň, Lucie Kohótová, Daniel Pětroš, Filip Laník a Jiří Sumbal

Tým OG Sat vám přeje pohodový rok 2020

Pro ExoSpace.cz napsal Michal Hrtoň, kapitán OG Satu