V plzeňském Centru robotiky a na letišti v Erpužicích se 25. a 26. dubna 2019 utkalo 11 týmů z celé ČR za účelem postoupit do evropského finále soutěže CanSat, které se uskuteční v červnu v italské Bologni. Nejlépe se úkolu zhostili nováčci z týmu Charles the Fourth z Pardubic.
Ve čtvrtek 25. 4. 2019 se již od 9. hodiny ranní začaly na letiště v Erpužicích sjíždět soutěžní středoškolské týmy ze všech koutů České republiky. Na letišti bylo k dispozici skvělé zázemí, a tak byla nálada uvolněná. Jak se ale blížilo losování, které mělo určit pořadí startů, dala se atmosféra doslova krájet. Týmů, které byly totiž schopny okamžitě startovat, bylo opravdu velmi málo. Po vylosování byla nervozita nebo úleva na soutěžících velmi znát. Do toho dorazila Česká televize, která přijela natáčet reportáž.
Tým Quantum Limes z Olomouce si vylosoval neoblíbené číslo 1, ale k okamžitému startu se členové s pájkami v rukách moc neměli. Přišly tedy na řadu penalizace za odklady startů a změny v pořadí. Nakonec byl jako první připraven tým Charles the Fourth z Pardubic, který se se svým satelitem o rozměrech plechovky od pití, anténou a pozemní stanicí vydal do hangáru plného letadel, kde byla před zraky kamer uskutečněna první technická přejímka ročníku 2019. Rozměry, váha i vysílací frekvence byly v naprostém pořádku, a tak se s miniaturní sondou vydala část týmu k nosnému dronu, který měl své stanoviště na protější straně ranveje.
Na zemi počasí přálo a téměř letní teploty byly díky mírnému větru příjemné. Ve výšce 300 metrů, odkud měly být plechovky na padáku spouštěny, bylo však větrné proudění výrazně silnější a proto se muselo přistoupit k variantě shozu pouhých 150 metrů nad povrchem, což některým týmům vyhovovalo. Čas na rozevření padáku se však zkrátil a na to například doplatil tým GJN Aerospace z pražského Gymnázia Jana Nerudy, kterým se CanSat zřítil před zraky reportéra Českého rozhlasu, který zaznamenával jejich počínání.
Každá skupina se v průběhu dne potýkala s většími nebo menšími potížemi, ale všechny nakonec měly řešení a týmy mohly úspěšně odstartovat. Jakmile přistál i poslední Can, přemístili se postupně všichni soutěžící na ubytování v Plzni, kde se ihned začali připravovat na den druhý v Centru robotiky v Plzni.
Program druhého dne začínal již v 8:30 ráno v Centru robotiky, kam se dostavily týmy s připravenými prezentacemi, během nichž se snažili přesvědčit odbornou porotu o tom, že právě jejich tým bude nejlépe reprezentovat Českou republiku na evropském finále v italské Bologni. Po probdělé noci se před porotu, plný sál konkurenčních týmů a raketu Ariane od hlavního sponzora SAB Aerospace postavil olomoucký tým, který si v předchozím dni vylosoval číslo 1.
Tým Quantum Limes byl asi nejzkušenější a to se mu možná stalo osudným, když svou sondu plnou skvělých nápadů předimenzoval. Rozkládací nohy, solární panely nebo propracovaný padák však nezafungovaly správně a tým se pral se splněním alespoň povinné primární mise, která je pro všechny týmy stejná. Olomoučáci díky velmi kvalitnímu závěrečnému reportu obsadili bramborové 4. místo.
Druhý přišel na řadu tým z vyškovského gymnázia nesoucí název GykovySat, který vsadil na obrovskou propagaci jejich ekologicky mířeného projektu. Tento krok sklidil velký úspěch i u široké veřejnosti, a to byly pochopitelně body navíc. Letos měly týmy, oproti předchozím ročníkům, úkol část své prezentace odvykládat v angličtině. Kluci z Vyškova odevzdali závěrečný report bez jediného českého slova a prezentovali rovněž anglicky. Vyškov bral bronz.
Následoval tým plný matadorů, Gyza z Gymnázia Zábřeh vedený paní učitelkou Horáčkovou, která je jedním z nejaktivnějších učitelů v rámci spolupráce s ESERO. Tým svůj CanSat důkladně testoval, a to i tak, že paní učitelka naložila jednu ze studentek do větroně a zkoušky spojení mohly začít! Sekundární misí Gyzy bylo zjištění obyvatelnosti planety Země po výbuchu stratovulkánu. Zábřeh se umístil na 10. místě.
Další na řadu přišel první z dvojice frýdecko-místeckých reprezentatntů ze SPŠ a OA, tým Stratocan. Severomoraváci vsadili na výzkum ozonové vrstvy atmosféry Země. Tým nováčků, v němž je nejstarší člen teprve v druhém ročníku střední školy, již na příští ročník plánují velké úpravy své mise. Stratocan obsadil 8. místo.
Zasloužené stříbro bral druhý z dvojice z Frýdku-Místku, tým OG Sat. Netradiční technologické řešení, v němž se anténa nazývala Nimbus 3000 a byla vyrobena z koštěte, pozemní stanice vyrobená z lega a prezentace, u které si řada posluchačů utírala slzy smíchu, byly skvělou demonstrací schopnosti spojit vážný problém kvality ovzduší s nadhledem týmu vlastní.
Úvaláci, překvapení ročníku! Kluci z Domu dětí a mládeže z Úval měli před sebou náročný úkol. Ve svém velmi nízkém věku (do 15 let) museli před 70 posluchači odprezentovat svou misi, která mimo povinné parametry obsahovala například čidlo detekující pohyb v okolí nebo vzduchový polštář s úkolem zmírnit dopad satelitu na zemi. Zasloužené 7. místo.
Reprezentanti SPŠE Ječná v Praze se prali s časem a technickými problémy při sběru telemetrických dat, které má každý tým za úkol odesílat do pozemní stanice nejméně 1× za sekundu. Nesmírně působivá pozemní stanice v kufru s vypálenými jmény členů týmu a speciální schránkou pro CanSat samotný nezachránila zpoždění v odevzdání Závěrečné zprávy a J-Sat bral 11. místo se 40 body ze 100.
Vítěz Národního finále 2019 šel prezentovat jako osmý v pořadí. Tým Charles the Fourth sbíral body, kde se dalo. Skvělá propagace mise, technické řešení satelitu nebo report blížící se dokonalosti. Ve všech těchto oblastech obdržel pardubický tým od tříčlenné poroty téměř plný počet bodů. Reprezentanti SPŠE a VOŠ v Pardubicích se ve své misi snaží sestrojit průzkumnou sondu, která bude vyhledávat nejvhodnější místa na mimozemských tělesech k přistání a následnému zkoumání. Hodně štěstí na Evropském finále!
Ukázkové zpracování dat předvedl mladý tým z pražského Gymnázia Jana Nerudy. Tým GJN Aerospace i přes závadu v podobě neotevření padáku a chybného určování polohy GPS dokázal naměřená data odprezentovat jako žádný jiný tým a vysloužil si velký potlesk. Věříme, že v příštím ročníku tým obsadí vyšší příčky. Letos to bylo 6. místo.
Tým UTESLA_Sat z Uskupení Tesla z Pardubic se zaměřil na průzkum exoplanety obíhající hvězdu Proxima Centauri v našem nejbližším hvězdném systému. Jejich sonda obsahovala mimo nutné senzory pro primární misi i senzory metanu, vodíku, intenzity záření UVA a UVB. Mladí tesláci ukázali, že už si se spoustou technických otázek dokáží poradit a své názory si obhájit. Obsadili 9. místo.
Nakonec se na scéně objevili žáci z břeclavské Střední průmyslové školy E. Beneše, kteří pocházejí z hvězdného systému o třech hvězdách, Trisolaris. Už samotný začátek prezentace všechny velmi překvapil, když svůj CanSat představili ve vlastním teleshoppingu (video níže). Velmi unikátním aspektem jejich sondy byla její schopnost rozdělit se v průběhu letu na dvě a přistát tak na různých místech. Břeclav skončila těsně pod pódiovými příčkami, na 5. místě.
Výhercem Národního finále 2019 se tedy stal pětičlenný tým Charles the Fourth, kterého čekají dva měsíce plné práce, během nichž bude připravovat svůj CanSat a celou misi na evropské finále v italské Bologni, kde bude 24.–28. června reprezentovat Českou republiku. Tým se rovněž může těšit na hlavní cenu, kterou je zájezd do Výzkumného a technologického centra (ESTEC), Evropské kosmické agentury ESA v holandském Noordwijk. Cenu do soutěže věnoval generální partner soutěže, brněnská technologická firma SAB Aerospace.
Important!
Tým Charles the Fourth se představuje
Kdo jsme?
Jsme pětice kluků s velkým cílem. Ovšem ne jen tak ledajaká pětice. Tvoří ji dva zdatní technici, jeden pár grafiků a jeden programátor. Všechno to začalo nápadem našeho kamaráda Daniela Dworschaka, který navrhl, že bychom se mohli zúčastnit soutěže CanSat. Rozhodli jsme se tento nápad podpořit a vytvořili jsme pětičlenný tým. Jeho kompletní složení je Lukáš Valta (grafika, propagace), Daniel Dworschak (3D tisk, grafika), Václav Pavlíček (programování), Petr Plíva a Marek Ditrich (oba elektrotechnika).
Společně se snažíme splnit velmi namáhavý úkol. Sestrojit družici, která bude velikosti menší plechovky, a zároveň měřit spoustu zajímavých údajů.
Prvním úkolem bylo sehnat hardware. Pro realizaci hardwaru jsme zvolili open-source kit open Cansat 2.0, který je založen na platformě Arduino. Kit se skládá ze dvou částí – první je pozemní stanice a druhou je samotný hardware satelitu. Ten měří teplotu ovzduší, atmosférický tlak, svou rychlost, nadmořskou výšku a také polohu prostřednictvím GPS. Komunikace s pozemní stanicí probíhá přes radiotelekomunikačního spojení. Přijatá data ze satelitu pozemní stanice posílá po sériové lince do počítače, kde je čte NodeJS server, který data nejdříve uloží do databáze a poté je pošle na klientskou část do webového prohlížeče. Komunikace mezi serverovou částí a klientskou částí realizujeme pomocí protokolu WebSockets, který nám zprostředkuje realtime komunikaci, takže přijatá data ze satelitu hned zobrazujeme.
Webová stránka: https://charles4th.cz
Facebooková stránka: https://www.facebook.com/CharlesIVcansat
Více informací o soutěži a o tom, jak je možné se zapojit již v ročníku 2019/2020 naleznete na stránce ESERO.
Odkazy:
Reportáž České televize v pořadu Věda 24
Živý vstup Českého rozhlasu z letiště (čas 14:51:25)
Reportáž Českého rozhlasu (čas 7:41:55)
Publikováno na ESERO a ExoSpace.cz
Vyplňte prosím dotazník o používaném softwaru a dejte nám tak vědět, jaký je váš oblíbený software!
Microsoft odebral CERNu status akademické instituce. Proč se tak stalo? Změnil Microsoft licenční podmínky? Hrozí něco podobného i českým ústavům?
Loading tweets...