Poradna ExoSpace.cz

Byl Buran v něčem lepší? Ano, byla to technologie let osmdesátých, raketoplány jsou technologie ze sedmdesátek. Měl lepší počítačové vybavení a potenciálně mohl vynášet více nákladu, ale to je spekulativní. Tvrdí se, že pokud by letěl v plném gardu, včetně systému zabezpečení podmínek života, nebylo by uvnitř místo pro posádku (ale to můžou být jen povídačky). Buran byl drahý, protože jej vynášela raketa na jedno použití. Kdežto u raketoplánu se to nejdražší, tedy raketové motory, používalo opakovaně. Co se bezpečnosti týče, je nutné říci, že je to stále visící otázka, protože o systému zabezpečení v případě havárie toho mnoho o Buranu nevíme, takže nemůžeme srovnávat. Petr Valach, 17. 11. 2018

Vyvracet konspirační teorie je těžké, zvláště když jsou lidi o „své“ pravdě přesvědčeni a nechtějí si vzít do hlavy názory, které jsou podloženy argumenty a spolehlivými důkazy. Konspirátoři nikdy nic průkazného nepřinesli, vždy se jen odkazují na nějaké rozmazané snímky, na kterých není nic pořádně vidět, apod. Martin Mašek, 29. 9. 2018

Není to tak, že by nešlo zprovoznit. Ale není samostatný „spin“, musí se nainstalovat třeba Cinnamon, ručně nainstalovat KDE a pak si před přihlášením vybrat desktop Plasma. Lukáš Jelínek, 6. 7. 2018

Jako nejvíce uživatelsky přívětivý operační systém založený na Linuxu lze v současné době označit LinuxMint. K distribuci náleží volitelné grafické prostředí (lze jich mít nainstalováno několik). V případě LinuxMint je velice povedeným prostředím Cinnamon, jeho doporučené minimální požadavky na hardware jsou: 1GB RAM, 20 GB volného místa na disku a procesor s minimálním taktem 1GHz.

Použít však lze i méně náročné prostředí, například XFCE, jež si vystačí s 500 MB RAM.

Přehled oblíbených linuxových distribucí najdete na naší stránce Software. Antonín Judytka, 7. 12. 2017

Δλ/λ = G·M/c²

Jev lze pozorovat dokonce i na Zemi, ale u silně gravitujících těles je samozřejmě výraznější.

Gravitační červený posuv je fyzikální jev, který v běžném životě uplatnění nemá, ale lze jej využít pro mapování gravitačního potenciálu v okolí gravitujících těles. Petr Valach, 10. 9. 2017

Právní úpravy se v různých zemích liší, např. na Slovensku je přísnější. Jiří Borovička, AsÚ AV ČR, 20. 3. 2017

Kometa vždy produkuje jak prach, tak plyn. U některých typů komet ale převládá produkce prachu, u jiných pak produkce plynu. Marek Biely, 1. 2. 2017

6. Aktualizace. Software pravidelně kontroluje aktualizace systému a aplikací a stahuje a instaluje je. Aktualizace můžete získat pouze od společnosti Microsoft nebo z ověřených zdrojů a společnost Microsoft může za účelem poskytnutí těchto aktualizací aktualizovat váš systém. Přijetím této smlouvy souhlasíte s přijímáním těchto typů automatických aktualizací bez dalších oznámení.

Licenční podmínky je vůbec dobré si přečíst. Člověk se dozví, jak málo toho smí dělat a co všechno naopak smí dělat Microsoft. Viz také http://www.abclinuxu.cz/blog/kacirstvi/2014/4/pouzivate-obycejne-windows-na-serveru-pujdete-sedet. Lukáš Jelínek, 7. 6. 2016

Predpokládá sa, že každá súčasná galaxia väčších rozmerov (rozmer podobný našej Mliečnej dráhy) má vo svojom jadre supermasívnu čiernu dieru. Z toho sa súdi, že každá galaxia si prešla veľmi žravým obdobím supermasívnej čiernej diery.

Práve to žravé obdobie pozorujeme ako kvazáry. Eduard Boldižár, 25. 5. 2016

U hvězd absolutní jasnost definujeme tak, že se jedná o jasnost, kterou by daná hvězda měla ve vzdálenosti pozorovatele 32,6 světelných let (10 parseků).

U planetek a komet se absolutní jasnost přepočítává na 1 AU, roli hraje ale i mnoho dalších faktorů, u komet je to především rychlost zjasňování, shodně s planetkami pak samozřejmě i velikost tělesa.

Absolutní jasnost je důležité nezaměňovat s tou relativní, která pouze popisuje jasnost objektu na obloze tak, jak jej vidíme z naší pozice. Marek Biely, 17. 4. 2016

Absolútnu hviezdnu veľkosť môžme chápať ako konštantu svietivosti jednotlivých objektov. Čím väčšie číslo AHV, tým menej elektromagnetického žiarenia vydáva (je menej svietivá).
Pár vybraných AHV hviezd: Deneb (-7,2 mag), Rigel (-7 mag), Betelgeuze (-5,6 mag), Slnko (4,8 mag).
Nenechajte sa zmiasť tým, že okolo vás všetko prežiari  Slnko. Vo vzdialeností 32,6 svetelných rokov je len slabou hviezdičkou, ktorá je blízko hranici viditeľností ľudským okom (6 mag). Eduard Boldižár, 17. 4. 2016

Pro výpočet absolutní hvězdné velikosti hvězd platí následující jednoduchý vztah:

M = m + 5 + 5log π.

V něm π je tzv. paralaktický úhel, pod kterým se jeví z dané hvězdy poloměr oběžné dráhy Země. Známe-li tedy roční paralaxu a zdánlivou hvězdnou velikost, můžeme vypočítat absolutní. Pochopitelně zmeření paralaxy je limitováno technickými schopnostmi. Pokud jinými metodami (astrofyzikálními) získáme vzdálenost hvězdy, lze pak vztah upravit na

M = m + 5 [1 − log₁₀(d)].

Zde d je vzdálenost hvězdy v parsecích. Petr Valach, 17. 4. 2016

Nevím, proč by měl být obraz pokřivený. Galaxie nerotuje jako celek, ale každá hvězda má svou vlastní dráhu kolem středu galaxie. Pokud se některé za 100 000 let posunou po své dráze, dorazí k zadnímu okraji zase jiné. Takže celkový obraz by měl zůstat stejný. Vladimír Novotný, 23. 3. 2016

Téma létajících talířů a ufonů, které nás navštěvují přinejmenším každé úterý, lidi velmi zajímá. Kolem ufologie se vytvořil masivní průmysl, který vyrábí a prodává zkazky o ufonech. Tuto vlnu je třeba podpořit, proto se sem tam objevují „tajná“ videa pitev mimozemšťanů nebo vládní dokumenty, které musely být uvolněny na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Je nepopiratelné, že vlády světa fenomén UFO řešily. Například v letech 1952-1970 provedla Coloradská univerzita šetření v rámci projektu Blue Book, zmapovala deset tisíc hlášení UFO a výsledek zněl jednoznačně: Drtivá většina pozorování jsou známé, přírodní nebo lidské jevy. Zbylé, v řádu jednotek procent, nelze vysvětlit, protože poskytnutá data jsou velmi vágní, a asi 3 procenta pozorování jsou reprezentovány jevy, které doposud vysvětlit neumíme. Nicméně to neznamená, že by se muselo jednat o zelené mužíky. Vždy je třeba začít nejpravděpodobnějšími vysvětleními a končit u těch nejméně pravděpodobných. A těmi jsou přírodní jevy. Ti, kteří se snaží nevysvělené případy vysvětlovat návštěvami cizích civilizací, musí svá tvrzení doložit jasnými a přesvědčivými důkazy, což se nikdy nestalo.

Tzv. „ufologům“ však nejde o zjištění pravé podstaty těchto jevů. Oni žijí právě z toho, že si mnoho lidí myslí, že jde skutečně o mimozemské stroje (George Adamski, Michael Hesemann). Někteří byli usvědčeni jako lháři a podvodníci (to se týká hlavně tzv. „kontaktérů“, kteří o sobě prohlašují, že udržují s mimozemšťany kontakty). My se můžeme pouze těšit na další a další obskurní předpovědi těchto „proroků“ – o globální potopě, jaderné válce atd. (Mimozemšťani totiž umí nahlédnout do budoucnosti…) Petr Valach, 28. 1. 2016

Obecná teorie relativity je obecnější a týká se jakýchkoliv pohybových dějů. Teorie byla vytvořena Albertem Einsteinem v roce 1915 a publikována v roce 1916. Vysvětluje gravitační sílu jako pohyb tělesa po tzv. geodetice v zakřiveném časoprostoru. Tento časoprostor byl zakřiven jiným tělesem i samotným pohybujícím se tělesem. V obecné relativitě jsou zrychlený pohyb (např. v raketě) a gravitační působení ekvivalentní – pozorovatel v raketě nepozná, zda se raketa urychluje, či na ni působí gravitační síla. Nicméně je třeba říci, že obecná relativita je náhradou Newtonovy teorie v tom smyslu, že vysvětluje silová působení těles jiným matematickým a terminologickým aparátem a nedefinovatelný pojem síly nepoužívá.Kvantová fyzika – říkejme radši kvantová teorie pole – je odlišný přístup k vnímání silových interakcí, především na úrovni mikrokosmu. Zatímco v obecné relativitě se uplatňují tenzory a samotná teorie sestává z řady diferenciálních parciálních rovnic, kvantová mechanika používá matice a derivace. Základní rozpor je však v tom, že teorie relativity (obě dvě) jsou teorie klasické – neobsahují princip náhodnosti či superpozici stavů apod. V případě relativity samotný akt měření nemá dopad na pohybový stav zkoumaného objektu. V kvantové mechanice, v níž se vyskytují velmi subtilní objekty měření, akt měření až drasticky může stav zkoumaného objektu pozměnit. Takže záleží např. na pořadí měření veličin atd.

Najít sjednocenou teorii, která by dokázala pojmout obě dvě klíčové teorie – obecnou teorii relativity a kvantovou teorii pole – je úkol, s nímž se snažil vypořádat i Einstein, ale neuspěl. Neuspěli ani fyzikové po něm. Dosud nemáme k dispozici konzistentní a ověřenou všezahrnující teorii. Na stole je řada hypotéz, z nichž některé jsou sestřelovány jak kuželky, na jiné to možná čeká taky. Nejznámější je Teorie superstrun (resp. M-teorie, zahrnující supergravitaci), nicméně poslední výzkum na CERN jí příliš nenahrává. (Což je škoda, bylo by lákavé si představit, že žijeme ve světě popisovaným touto teorií.) Petr Valach, 14. 1. 2016

Okolnosti jsou poměrně slkožité technické povahy, v případě zájmu je možné si přečíst zpověď přímo od Lunana.
Petr Valach, 1. 1. 2016

Písmenem M jsou označené všechny objekty Messierova katalogu, od čísla 1 až po 110. M znamená právě Messier a rozumí se jím tvůrce katalogu Charles Messier (1730-1817), který katalog sestavil v roce 1784. Všechny tyto objekty jsou zároveň uvedeny v katalogu NGC. Katalog NGC (New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars) sestavil roku 1888 dánský astronom J. L. E. Dreyer v Irsku. Původní katalog obsahoval 7840 položek, dalších 5000 objektů, které byly objeveny později, jsou uvedeny v katalogu IC (Index Catalogue). Dohromady katalogy NGC a IC obsahují přes 13 000 objektů, jsou tedy více jak 100krát rozsáhlejší než původní Messierův katalog, který obsahuje jen jasnější objekty. Marek Biely + Petr Valach, 2. 12. 2015

Co to pro nás znamená? Jednoduše řečeno, že bez počítače jsme nahraní. Einsteinovy rovnice pole, které jsou ústředními dynamickými rovnicemi obecné relativity, jsou sada deseti provázaných parciálních diferenciálních rovnic – a je to horší, než se to ve skutečnosti zdá. Ústředním matematickým objektem obecné relativity totiž není poloha něčeho, ale celé obrovské pole hodnot napříč celým vesmírem, který popisujeme něčím jako maticemi (pokud se vyznáte v lineární algebře, jedná se o dvakrát kovariantní tenzory). A aby toho nebylo málo, pole musí splnit okrajové podmínky a zákony zachování.

Takže co nám zbývá, když se při řešení takových rovnic nechceme zbláznit? Začít zjednodušovat realitu. Postupně odřežeme hvězdě veškeré její energetické projevy snad kromě vyzařování. Sebereme jí rotaci a pulsaci, uděláme z ní zkrátka žhavou nepohybující se kouli. A teď přijde gravitační kolaps. Hvězda kolabuje a smršťuje se, až vytvoří černou díru. Taková černá díra nerotuje a nemá žádný akreční disk. Může si ponechat elektrický náboj.

Zajímavost: Tento model smršťování má za následek, že hvězda zkolabuje do jediného bodu. Tím nastane z matematického pohledu v prostoročase singularita, tj. něco, kde hodnota pole diverguje k nekonečnu. Tohle vedlo k zavedení toho, že se v prostoročase vytvoří díra. Od té doby se říká tomuto objektu černá díra, a to není tak dlouho. Myšlenka černých děr existovala už před obecnou relativitou, ale říkalo  se takovým objektům černé hvězdy. Pojem černé hvězdy se pak používala velice dlouho i ve 20. století.

Rotující černé díry jsou tedy daleko reálnější. Teoretický model nerotující černé díry, který jsem popsal, je zajistí tak speciální, že je statisticky nemožné, aby se tak ve vesmíru stalo. K čemu je tedy dobrý? Ukazuje se, že ve velké vzdálenosti od černé díry je úplně jedno, jestli rotuje nebo má náboj, v takové vzdálenosti se chová jako nerotující černá díra z teoretického modelu. Tj. projevy rotace a elektrického náboje jsou přímo pozorovány jen v okolí příslušné díry.

Jedním z projevů rotující černé díry je dragging, který jsem popisoval trochu v článku. Jedná o strhávání prostoročasu okolo černé díry. Tento dragging vede ke vzniku akrečních disků. Proto je dobře, že si neumíte představit akreční disk u nerotující díry, protože tam by okamžitě veškeré plazma spadlo do nitra černé díry a nemělo by důvod obíhat. Skutečně síla černé díry je tak mocná, že pokud se objekt pohybuje okolo ní, stáhne ho a on dopadne do díry kolmo, tj. černá díra úplně zničí jeho směr cesty a vytvoří mu nový osud. Tento dragging je jediná možnost, jak může okolo černé díry něco rotovat, protože síla draggingu je vyrovnávána gravitací černé díry, a tak se v místech, kde strhávání prostoročasu dosahuje rychlosti světla, může stát, že objekt stojí a do černé díry nespadne. Z toho důvodu se tomuto útvaru říká statická mez a jde o speciální horizont černé díry.

Shrňme si to: Černých děr je mnoho a na první pohled se jeví jako nerotující a statické objekty. Proto stojí za to studovat takové objekty kvůli působení na dálku. Čím blíž ale černé díře jsme, tím víc pociťujeme, zda rotuje nebo má elektrický náboj (nebo obojí). A akreční disk tak může vzniknout jen u rotující černé díry, kde má plazma možnost vyrovnat gravitaci za pomoci draggingu. Draggované plazma ale černou díru rozhodně nezpomalí (nebo ne na škálách, že by se vytvořila statická černá díra).

A na závěr poznámka – popisoval jsem černé díry vzniklé kolapsem nějakého objektu. U takových není příliš pravděpodobné, že by vytvořily statickou černou díru. Ve vesmíru ale možná existuje i jiný typ černých děr. Jsou to ty, které existují ve vesmíru už od Velkého třesku. A u nich si osobně myslím, že je daleko pravděpodobnější, že budou právě statické. Václav „Jimmy“ Bára, 6. 9. 2015

• musí obíhat kolem Slunce (pochopitelně), ale není satelitem,
• je dostatečně hmotné, takže dokážet gravitací formovat svůj tvar,
• dokáže vyčistit prostor kolem své trajektorie od menších těles.

Poslední bod Pluto nesplňuje, proto se řadí mezi trpasličí planety (Plutoidy – trpasličí planety za drahou Neptuna). Petr Valach, 14. 7. 2015

• Za prvé, takový meteorit je o mnoho těžší než „byčejné“ pozemské kameny, a to zejména kvůli jeho velké hustotě.
• Dále se jeho vesmírný původ může poznat díky tomu, že může obsahovat obrovské množství železa, pokud se jedná o železný meteorit. Díky tomu může sehrát i roli magnetu, což je opravdu velké měřítko pro zjištění toho, že se opravdu jedná o meteorit.
• A posledním základním znakem je absence jakýchkoliv ostrých hran. Tyto hrany se totiž při průletu kamene atmosférou vlivem rychlosti meteoritu ohladí, konec konců, často se samozřejmě stává, že v zemské atmosféře zanikne celý meteorit. Když už ale náhodou přežije, pak má zpravidla oblé hrany.
• Pokud se jedná o uhlíkatý achondrit, pak při loužení ve vodě nepříjemně páchne.

Existují samozřejmě i další typické rysy, ale podle těchto náležitostí byste měli bezpečně rozeznat meteorit od pozemského kamene. Marek Biely, ExoSpace.cz

• Bajkonur… najväčší z nich, používaný raketami, ako sú Proton alebo Sojuz, tento kozmodróm Rusko však nevlastní, keďže od rozpadu ZSSR sa nachádza na území štátu Kazachstan a Rusko ho má len prenajatý.
• Druhým z nich je Pleseck (1-GIK) – tento kozmodróm sa nachádza v Archangeľskej oblasti. O tomto kozmodróme je celkovo málo informácií, keďže donedávna podliehal utajeniu, jeho súčasťou je vojenská raketová základňa. Je to jeden z najviac používaných kozmodrómov, z ktorého štartovali opäť rakety ako Sojuz, Voschod, alebo Kosmos.
• Tretím je kozmodróm neďaleko mesta Volgograd Kapustin Jar. Je jedným z menej používaných, štartovali odtiaľ iba rakety typu Kosmos.
• Štvrtým je Jasnyj blízko mesta Dombarovskij. Je najnovším ruským kozmodrómom, keďže bol otvorený v roku 2006. Z tohoto kozmodrómu štartujú rakety Dněpr.

Rusko malo tiež Svobodnyj, nachádzajúci sa blízko mesta s rovnakým názvom. Opäť ide o jeden z málo používaný, keďže hostil len rakety Start. Svobodnyj bol však uzatvorený roku 2007, ale blízko neho sa začal budovať nový s menom Vostočnyj. Samostatnou kategóriou ani nie kozmodrómu, ale skôr miesta, odkiaľ Rusko odpaluje kozmické rakety, je Barentsovo more, kde sú odpaľované väčšinou z ponoriek rakety Volna a Štiľ.

Jakub Gajdoš