Neopakovatelný pohled na Triton s jeho charakteristickou polární čepičkou a povrchem připomínajícím kůru ananasového melounu (wikipedia.org)

Když 25. srpna 1989 míjela sonda Voyager 2 Neptun a jeho měsíc Triton, znamenalo to poslední setkání s novým světěm na dlouhá léta. Planetární kosmonautika zažívala útlum a bylo to znát i na plánovaných misích. Nicméně tehdy šlo o naprostou senzaci, kterou si nechal ujít málokdo. Jak připomíná Zdeněk Pokorný, pouze při prvním přistání na Měsíci a potom při přistání Mars Pathfinder na Marsu zažívali vědci i laická veřejnost takovou nefalšovanou euforii jako tenkrát. Jeden z členů vědeckého týmu Voyageru Richard Terille to komentoval slovy: „Jediný důvod, který mě nutí zajít domů, je nakrmit kočky.“ A tehdejší ředitel JPL Lew Allen se nechal slyšet: „Dnes je významný, historický den. Před 12 lety byly na miliardy kilometrů dlouhou cestu vyslány dvě sondy jako vyslanci lidstva. Jsou to nejinteligentnější stroje, které se vymanily ze zemské tíže, jsou to nejproduktivnější vědecké výpravy, které kdy NASA připravil.“ A vedoucímu vědeckého týmu Edwardu Stonovi „Voyager připomíná atleta, který podává výkony na samé absolutní hranici svých možností, ale nikdy ji nepřekročí“.

V těchto dnech si připomínáme 25 let od chvíle, co Voyager 2 psal dějiny u vzdáleného Neptunu. Na den přesně sonda New Horizons, která dále směřuje k Plutu, dosahuje vzdálenosti Neptunu od Slunce.

Číst dále »