Ročně většinou vnímáme 3÷6 meteorických rojů, které opravdu „stojí za to“. Mnohdy bez povšimnutí ale zůstávají takzvaně sporadické meteory, jež vyplňují pomyslné pauzy mezi roji s frekvencí alespoň 15 meteorů za hodinu. Tyto meteory padají v podstatě celoročně, ale pokaždé z jiného místa na obloze (od toho jsou taky odvozené jejich názvy, stejně jako u „klasických“ rojů). Někdy jsou ovšem snadno zaměnitelné. Jako konkrétní příklad uveďme aktuální epsilon Geminidy, které padají především v říjnu, stejně jako meteorický roj Orionid. Souhvězdí Orion a Blíženci se nacházejí na obloze hned vedle sebe a připočteme-li k tomu ještě podobnou rychlost meteorů, laik je de facto bez šance na to, aby rozeznal, jestli byl daný meteor Orionidou a nebo epsilon Geminidou. Na závěr ještě dodejme, že kromě epsilon Geminid máme v říjnu slušnou šanci pozorovat také jižní Tauridy. Ty se naopak dají rozeznat vzhledem k jejich pomalé rychlosti poměrně snadno. V maximálních frekvencích můžeme zpozorovat 4 meteory z roje Taurid za hodinu, u epsilon Geminid je tomu také tak.

Perseida vyfotografovaná Christosem Doudolakisem v Attice, Řecko, 13. 8. 2015 (flickr.com)

Již v těchto nocích se můžeme setkávat s meteory z roje Orionid. Ty padají, jak snadno zjistíme z názvu, ze souhvězdí Orion a jejich maximum nastává každoročně na přelomu druhé a třetí říjnové dekády. To jsou chvíle, kdy můžeme spatřit až 20 meteorů za hodinu. Orionidy jsou vcelku rychlým rojem s průměrnou rychlostí okolo 67 km.s^-1. Pozorovat je můžeme až nad ránem, souhvězdí Orion je totiž k vidění na obloze až ve druhé půli noci. Kromě takřka každoročního narušení pozorování roje počasím letos ještě musíme zohlednit Měsíc, který se bude v období maxima nacházet mezi úplňkem a poslední čtvrtí.

Radiant meteorického roje Orionid (Stellarium)