Galaktické bubliny stále záhadou

Galaxie coby bublifuk – umělecké ztvárnění (nasa.gov)

Když v roce 2008 startovala družice GLAST pro průzkum oblohy v oblasti gama záření (pojmenovaná po italském fyzikovi Enrico Fermim), vydal se na oběžnou dráhu vůbec největší detektor gama na světě. Již za dva roky tato družice přinesla hotovou senzaci – naše Galaxie vyfoukla do dalekého okolí bubliny gama záření a nikdo neví, proč.

Galaxie coby bublifuk

Útvary podobné bublinám byly objeveny týmem harvardských vědců pod vedením Douglasa Finkbeinera v roce 2000 v napozorovaných datech družice Fermi. Samozřejmě se napozorovaná data musela očistit od všech známých zdrojů, jako jsou černé díry, pulsary, vzdálené hvězdy. Nejtěžší bylo odfiltrovat rozptýlené gama záření Galaxie.

Naměřená data družice Fermi (nasa.gov)

Objev byl šokující. Naše Galaxie vytváří bubliny gama záření, které vystřeluje kolmo na hlavní rovinu, a to do vzdálenosti 30.000 světelných let. Záření je velmi ostré až do vzdálenosti 25.000 světelných let. Pozoruhodné zároveň je to, že třebaže části bublin, které jsou blíže k rovině Galaxie, září nejen v gama, ale i mikrovlnném oboru, dvě třetiny mikrovlnného záření se nakonec rozptýlí a ve vzdálenějších částech je detekovatelné jen záření gama.

Obdobné galaktické bubliny vznikají i v jiných galaxiích. Nicméně v případě Galaxie hrají prim vysokoenergetické procesy, které produkují záření gama – ostatní obory elektromagnetického spektra jsou potlačeny. Zajímavou je rovněž velikost bublin i jejich ostrý okraj.

Na cestě za tajemstvím

Družice Fermi (nasa.gov)

Galaktické bubliny byly samozřejmě podrobeny intenzívnímu výzkumu. Ten provedl tým stanfordských vědců a výsledky jeho práce byly zveřejněny v aktuálním čísle Astrophysical Journal. Tým se pokusil prozkoumat bubliny co nejblíže ke galaktickému rovníku, což bylo a je pracné s ohledem na množství zdrojů parazitního záření. Účelem bylo zjistit, jaký proces tyto bubliny emituje.

Tým nabízí několik možných vysvětlení. Bubliny například mohou vznikat jako výsledek mohutných výtrysků, produkovaných a urychlovaných supermasivní centrální černou dírou. Další možný původ je v masivních hvězdách, které jako samostatná populace vznikly na jednom místě a v astronomickém měřítku současně explodovaly jako supernovy. Jak však přiznává Dmitrij Malyšev, jeden z vedoucích týmu, žádný z modelů, který by vysvětloval původ bublin, není perfektní.

Je tak na dalších týmech vědců, aby předložili další nápady, co by za podivnými bublinami mohlo stát. A dost možná na to budou potřebovat těžší kalibr než družici Fermi.

Zdroj:
Despite Extensive Analysis, Fermi Bubbles Defy Explanation