Domácí vzdělávání – cesta k vědě?

Domácí vzdělávání je způsob, jakým se mohou žáci základních škol vzdělávat. Je postaven na myšlence, že v domácím, důvěrně známém prostředí se děti mohou učit snáze a lépe, bez zbytečného násilí, jakým je frontální vzdělávání ve školách. O domácím vzdělávání jsme si povídali s Hankou Žezulkovou, která ve Skautském institutu vede Domškoláky, volné setkávání rodičů s dětmi za účelem studia.

Forma domácího vzdělávání působí kontroverzně; řada lidí namítá, že děti, které se učí doma, nezískají patřičné sociální vazby se svými vrstevníky, nenaučí se prosadit v kolektivu a získat cenné sociální návyky. Proti tomu však hovoří zkušenosti těch, kteří domácí výukou prošli – tyto děti se sociálním dovednostem učily v odpoledních kroužcích. Zajímavou myšlenkou je také setkávání rodičů s dětmi, jež se vzdělávají doma, za účelem společné výuky – jako to jednou za dva týdny činí Skautský institut na Staromáku. Oproti tomu samotný proces vzdělávání se je nenásilný, děti si mohou vybrat, čemu se budou věnovat, učení je pak daleko účinnější. A jelikož se dětem věnuje vlastní rodič, je proces vzdělávání daleko individuálnější.

Individuální a nenásilná forma vzdělávání, založená více na sebevzdělávání, nemá ony negativní následky, jež standardní školní forma výuky způsobuje. Především děti vzdělávané doma nemusejí získat odpor vůči některým předmětům, především pak přírodovědným, jakými jsou chemie či fyzika,ve školách obyčejně ty nejméně přitažlivé předměty. Děti si tak tyto předměty a obory lidské činnosti nezafixují s něčím negativním, ale naopak mají šanci získat k nim velmi pozitivní přístup a zjistit, že jde o velmi zábavnou věc. Možná je tak domácí vzdělávání jedním z klíčů, kterak podporovat zájem o přírodní vědy.

Co je vlastně projekt domácího vzdělávání a kdy v Česku začal?

Domácí vzdělávání – formálně správně individuální vzdělávání – je platná forma základního vzdělávání. Vzdělavatel (většinou rodič nebo vedoucí komunitní skupiny), který se rozhodl vzdělávat dítě doma, ho musí nechat zapsat pod nějakou ZŠ, do které min 2× ročně dorazí s dítětem a portfoliem na přezkoušení. Při něm se zjišťuje, zda se dítě posunuje v rámci vývoje a Rámcového vzdělávacího programu, nejde tedy o neadekvátní zkoušení. Domácí vzdělávání se do školního zákona dostalo v lednu 2005.

Jakého věku dětí se domácí vzdělávání týká?

Tato forma vzdělávání je v ČR povolena pro I. a II. stupeň ZŠ.

Kolik dětí se aktuálně vzdělává doma?

Přesné statistiky neznám, ale jedná se o řádově promile, několik tisíc rodin z ČR, i když čísla každým rokem stoupají.

Jaká jsou pravidla pro domácí vzdělávání?

Ze zákona je povinnost doložit vyjádření pedagogicko-psychologické poradny a být zapsán v nějaké základní škole v České republice. O individuálním vzdělávání rozhoduje ředitel dané školy, nikoliv tedy psycholog nebo rodič.

Může rodič vystudovaný jako učitel doma vzdělávat i děti druhého stupně? Jsou kladeny nějaké nároky na vzdělání rodičů?

Ze zákona je povinné, aby vzdělavatel pro I. stupeň měl alespoň maturitu, pro II. stupeň VŠ. Tedy samozřejmě pokud má vysokoškolské vzdělání pedagogického směru, může.

Jaké jsou výhody domácího vzdělávání?

Výhod je nespočet – jedete ve vzdělávání tempem dítěte a rodiny, máte možnosti a přesahy, které škola nemá, např. učit dějepis na místě, kde se to stalo, při vlastivědě procestovat republiku, na výtvarku chodit do galerií s kamarády na úžasné workshopy…

Neztrácejí děti sociální kontakt se svými vrstevníky?

To je nejčastější otázka a naše děti už na každou kameru odpovídají bez dotazu: Ne, kolektiv nám nechybí. Primární socializace probíhá v rodině a vztahy a vazby, které děti mají napříč ročníky a věkem, jsou mnohem pevnější a odolnější než ve škole. Tedy – neztrácejí, potkávají se.

Nevede domácí vzdělávání k přílišné pohodlnosti?

Moje zkušenost je, že děti z domácí školy umí počítač využívat lépe a volný čas jim nepřeplňují než děti, které přijdou ze školy domů a celé odpoledne paří na počítači. Ale statistiky na to nemám, nicméně rodiče, kteří učí doma, nesou plnou zodpovědnost za vzdělání i výchovu, nedělí se o ni se školou, a tudíž jsou spíše všichni velmi aktivní.