Česká posádka míří na Mars / Czech crew is heading to Mars

Marťanská stanice v Utahu; zde bude experiment probíhat
(crew137.net)

Začátkem února 2014 odstartuje na Mars z větší části česká posádka pojmenovaná Posádka 135.

Ne, to není sci-fi. Šestičlenná posádka, zastoupená většinově Čechy (čtyřmi členy), se chystá vyrazit do Mars Desert Research Station ve státě Utah, USA, aby zde po dobu dvou týdnů simulovala pobyt na Marsu.

Už samotné prostředí evokuje marťanský dojem, nízká teplota ve spojení s okolním, do červena zbarveným terénem. Otázkou simulace je především pobyt na Marsu za ztížených podmínek v průběhu prachové bouře.

Posádku tvoří šest odvážlivců: Tereza Pultarová, Ondřej Doule, Filip Koubek, Martin Kubíček, Lucie Polet a Elif Oguz. 1. února jejich mise začne a vy můžete být u toho. Sledovat průběh mise můžete na twitteru @MDRS_Crew135.

Se svými pocity a názory se s námi podělila česká účastnice mise Tereza Pultarová. Připojený rozhovor skutečně stojí za to, doporučujeme si jej přečíst a Tereze a jejím kolegům přejeme mnoho štěstí!

1. Vysvětlete nám, prosím, v čem vaše „marsovská“ expedice spočívá a co je jejím účelem.

Naše skupina, posádka 135, která stráví v únoru 2014 dva týdny na výzkumné marťanké stanici (Mars Desert Research Station) v americkém Utahu, je součástí dlouhodobého projektu, který zaštiťuje Mars Society. Mars Society je mezinárodní nezisková organizace, která slučuje vědce, inženýry a další kosmické nadšence z celého světa, kteří věří, že by se lidstvo v dohledné době mělo vypravit na Mars a sbírají k tomu vědecké podklady. Mars Society má v současnosti asi 4.000 členů po celém světě.

Vánoce na marťanské stanici
(marssociety.org)

Celý projekt usiluje o maximální autenticitu – reálně vypadající základna, šestičlenná posádka izolovaná od okolního světa, která má omezený kontakt se svým kontrolním střediskem. Stejně jako skutečná výprava na Mars i posádky na MDRS musí plnit výzkumný plán, který si každý tým stanovuje sám v koordinaci s Mars Society. Velmi reálné je i okolní prostředí. Stanice leží uprostřed náhorní pouště, v oblasti zvané San Rafael Swell, což je v podstatě takový obrovský červeně zbarvený pískovcový útvar, takže si opravdu připadáte jako na Marsu.

Jídlo, které máte k dispozici, je takové, které by teoreticky mělo přežít dopravu na Mars, to znamená všechno sterilizované, nic čerstvého – tedy pokud si to nevypěstujete ve skleníku.

Jediný rozdíl je, že na rozdíl od Marsu, v Utahu můžete normálně dýchat. Posádky ale mají za úkol předstírat, že to tak není a pro každý pohyb mimo základnu se oblékají do skafandrů a nasazují si simulovaný kyslíkový zdroj.

Naše posádka, kterou dal dohromady architekt Ondřej Doule, se budou soustřeďovat především na základnu samotnou, bude se snažit pomocí počítačového modelování zhodnotit její energetickou náročnost a její odolnost vůči extrémnímu prostředí – málokdo například ví, že na Marsu čas od času dochází k takzvaným velkým písečným bouřím, které zahalí celou planetu do obrovského písečného oblaku na několik týdnu – skutečná posádka během té doby nebude mít kontakt s pozemním střediskem, solární panely nebudou fungovat, prachové částice nesené silným větrem budou hrozit poškozením všech vnějších struktur základny. A to je každopádně něco, co je třeba pořádně prostudovat dřív, než se lidé na Mars skutečnou vypraví.

2. Jak jste se vlastně do projektu zapojila?

Naší posádku dal dohromady Ondřej Doule, architekt, který se dlouhodobě zabývá architekturou pro extrémní prostředí, včetně vesmíru (momentálně působí na Florida Institute of Technology). Já jsem s Ondřejem spolupracovala na několika pořadech ještě během svého působení v České televizi a on mě v podstatě tak trochu víc nasměroval k vesmíru. Takže když pak dával dohromady posádku a potřeboval do ní novináře, tak volba padla na mě. Já jsem po téhle příležitosti samozřejmě hned skočila, protože mi bylo jasné, že to nebude jen mimořádný zážitek, ale i unikátní filmařská, dokumentaristická a novinářská příležitost.

Pokud se ptáte, proč mají být v simulované posádce na Mars novináři a dokumentaristé, tak to je celkem jasné. Když něco děláte, tak chcete, aby o tom svět věděl. Stejně tak Mars Society, která stále hledá veřejnou podporu a snaží se inspirovat víc lidí k zapojení do kosmických aktivit, potřebuje, aby o její činnosti svět věděl – a k tomu potřebuje právě lidi, kteří témata jako je věda, vesmír a kosmonautika dokáží protlačit do médií.

Navíc, až se jednou poletí na Mars, tak celý svět bude nejspíš napjatě sledovat televizi nebo internet, takže my to zkoušíme tak trochu na nečisto.

Kromě mě a Ondry je v posádce ještě adventure kameraman Filip Koubek, letečtí inženýři Martin Kubíček, Lucie Poulet a Elif Oguz. Kromě Elif a Lucie jsme všichni z České republiky, i když momentálně rozprášení doslova po celém světě, takže říkáme, že jsme první česká výprava na Mars Desert Research Station.

3. Jaký bude průběh expedice, očekáváte nějaké nepříjemnosti?

Jedna nepříjemnost bohužel nastala už před odjezdem. Původní člen naší posádky (a nevyčerpatelný zdroj skvělých nápadů) Vratislav Šálený, inženýr z brněnské společnosti Sobriety, musel ze závažných rodinných důvodů zrušit svou účast prakticky dva týdny před odletem. To samozřejmě znepokojilo koordinátory programu. Nicméně jeden z našich náhradníků – kameraman Filip – zvládnul na poslední chvíli do vlaku naskočit. Vratislav nás bude na dálku podporovat a pomáhat nám s počítačovými výpočty. V podstatě budeme předstírat, že se porouchal jeho přistávací modul a zůstal na oběžné dráze Marsu, odkud pomáhá posádce v terénu.

Já doufám, že tímto jsme naší dávku nepříjemností vyčerpali. 31. ledna večer se všichni z různých koutů světa slétneme v Grand Junction v Coloradu, odkud brzy ráno 1. února autem vyrazíme do Utahu. Tam nám předchozí posádka předá stanici a zasvětí nás do všech technických záležitostí.

Jediné, čeho se v první dnech možná trochu obávám, je souboj s časovým posunem. A pak uvidíme, co s námi udělá marťanská strava s absencí čerstvého ovoce a zeleniny.

4. Jak byste ohodnotila míru rizika při experimentu?

Mars Desert Research Station funguje už přes deset let. Od členů posádek se očekává, že to jsou dospělí a inteligentní lidé, schopni dodržovat předpisy. Aspoň jeden z posádky musel projít kurzem první pomoci pro všechny případy. Takže já si nemyslím, že bychom podstupovali nějaké reálné nebezpečí, přeci jen, pořád jsme na Zemi.

5. Co od mise očekáváte, jaký přínos by měla mít pro vás i obecně?

Tereza Pultarová spolu s velitelem Ondřejem Doulem a českým kosmonautem Vladimírem Remkem
(archiv Terezy Pultarové)

Pokud jde o přínos obecně, tak já věřím, že projekty tohoto typu, kromě toho, že pomáhají sbírat vědecké poznatky důležité v nejrůznějších sférách lidského života, mohou pomoci inspirovat další. Každého z nás v životě někdo ovlivnil, inspiroval, nasměřoval a my můžeme pomoct inspirovat a nasměrovat další – k tomu, aby se nedívali jenom zpovzdálí, ale aby se skutečně zapojili do mezinárodních kosmických a vědeckých aktivit.

6. Vezmete si s sebou talisman pro štěstí? Nějakou upomínkovou věc?

Přiznám se, že ne.

7. Jaký je vlastně váš názor na pilotovanou kosmonautiku? Má podle vás smysl ji podporovat?

A proč by nemělo? Pilotovaná kosmonautika bude vždy takovou vlajkovou lodí kosmického výzkumu a hraje mimořádnou roli v mnoha ohledech. I když robotika postupuje dopředu neuvěřitelným tempem, kvalifikovaný lidský výzkumník je ve většině rolí pořád mnohonásobně efektivnější.

Navíc člověk bude vždy chtít zažít věci na vlastní kůži a lidské tělo v kosmu je samo o sobě mimořádně zajímavým předmětem studia biologie a medicíny. Například astronautům ve stavu bez tíže řídnou kosti podobně jako starým lidem, takže výzkum na astronautech může mít dopady pro miliony lidí na celém světě. Udržet člověka živého a zdravého ve vesmíru vyžaduje souhru mnoha vědeckých a technických disciplín. Potřebujete k dokonalosti vyladit výživu, fyzioterapii, recyklaci kyslíku, vody a biologického odpadu, informační technologie. Všechny tyhle poznatky pak mohou sloužit i na Zemi.

I když se robotické vozítko Curiosity stalo svým způsobem světovou celebritou, lidský element má nepochybně mnohem větší efekt. Například generace, která zažila přistání na Měsíci, má mnohem větší zájem o kosmonautiku, vědu a techniku než generace, které přišly později. Takže pilotovaná kosmonautika má zcela jistě obrovský potenciál inspirovat lidi k zájmu o ty disciplíny, které posouvají svět dopředu a hledají řešení na existující problémy.

8. Co mise na Mars, jaký bude mít podle vás přínos pro „běžné lidi“?

Záleží na tom, co myslíte pod pojmem „běžní lidé“, všechny body z předchozí odpovědi se jistě dají vztáhnout i na tuto otázku. Cesta na Mars je obrovským snem celých generací nadšenců, vědců a inženýrů. Pokud se to jednou povede, bude to vlastně splněný sen části lidstva. Možná to může inspirovat i ty „obyčejné lidi“ k tomu, že když se budou o něco opravdu snažit, a ne sedět celé dny u piva nebo u televize, tak toho nakonec dosáhnou – když se lidstvo dokáže dostat až na Mars, tak skromnější cíle musí být přeci skoro na dosah.

9. Jste známá jako propagátorka vědy. Jakou vidíte její perspektivu v následujících letech a desetiletích? Změní se podle vás její vnímání ve společnosti?

Vědecké poznatky a jejich následná aplikace do praxe posouvají svět dopředu, takže z globálního pohledu o vědu strach nemám. Podívejte se, jak se svět změnil za posledních patnáct let – všichni jsme propojení na globální síti, máme komunikační možnosti, o jakých se generacím před námi ani nesnilo, a to vše díky vědě. Jen si zkuste představit, jak bychom tento rozhovor dělali před patnácti lety – já v Londýně, vy v České republice. To by byl asi hodně drahý telefonát.

Pokud máte na mysli vnímání vědy v české společnosti, tak já doufám, že i projekty, jako je ten náš, mohou inspirovat dnešní děti k zájmu o vědecké a technické disciplíny.
Jedna z věcí, kterou jsem si uvědomila už v dobách, kdy jsem pracovala na vědeckých pořadech České televize, je to obrovské mezinárodní propojení vědy. Všechny velké vědecké projekty dnešní doby mají mezinárodní účast a i lidé z Čech prostřednictvím vědy do světa mohou patřit a často patří. Vědci mají otevřené dveře do světa ve formě stáží a účastí na projektech, musí být v každodenním bezprostředním styku se svými mezinárodními partnery. V jakém jiném oboru najdete takovou možnost integrovat se a být součástí těch nejvíc fascinujících věcí, na kterých lidstvo pracuje?

Zdroj: rar2mars.net, marssociety.org