JUNO na návštěvě u Krále planet

Po pětileté cestě kosmickým prostorem se k největší planetě Sluneční soustavy, Jupiteru, blíží  americká kosmická sonda Juno. Juno je planetární sonda navržená konstruktéry  a inženýry NASA v rámci amerického programu New Fontiers, jehož prvním úspěchem byla návštěva trpasličí Pluto sondou New Horizons v roce 2015.

Cíle mise

Výzkum Jupitera se zaměří na atmosféru (složení, teplotní profil, profil větrů, oblaka), dynamické vlastnosti (určení hmotnosti a velikosti jádra) a v neposlední řadě na magnetosféru. Té se bude Juno obzvláště věnovat, bude sledovat, jaký dopad (intenzitu a vliv) má magnetosféra na atmosféru u pólů (bude pozorovat polární záře v neviditelném infračerveném světle). Celkově bude vyhodnocovat vývoj a chování největší planety Sluneční soustavy. Rovněž se bude zabývat Jupiterovými měsíci. Stejně jako Jupiterova manželka Juno bude i tato sonda nahlížet skrz mraky do tváře Jupitera, a to hlouběji než sonda Galileo. Doufejme, že sonda uspěje v pátrání po odpovědích na otázky, které máme o největší planetě Sluneční soustavy.

Dodavatelem sondy je Lockheed Martin Space Systems (LMSS). Tato divize poskytuje vojenské a komerční satelity. Sondu provozuje NASA JPL a Southwest Research Institute v San Antoniu, Texas a Goddard Space Flight Center v Marylandu. Předpokládané náklady jsou ve výši 1,1 miliard dolarů.

Průběh letu

Původní start sondy měl proběhnout v roce 2009, z finančních důvodu byl odložen a přesunut na rok 2011; nakonec sonda o hmotnosti 3625 kg startovala 5. srpna 2011 v 16:25 světového času (UT) z Kennedyho střediska na mysu Canaveral pomocí nosné rakety Atlas V s urychlovacím stupněm Centaur. V řijnu roku 2013 proletěla kolem Země, aby se urychlila o 3,9 km.s^-1. Následně již sonda mířila k Jupiteru. V průběhu letu uskutečnila dva zážehy, první 30. 8. 2012 a druhý 3. 9. téhož roku.

5. 7. 2016 v 2:30 UT (4:30 SELČ) bude sonda na vedena na oběžnou dráhu Jupitera. (Signál na Zemi dorazí v 5:18 SELČ.) O 7 dní později, 12. 7. 2016 kolem 18:30 UT, proběhne v případě nutnosti korekce dráhy. 20. října 2016 bude následovat další korekce. 11. listopadu 2016 začne oficiální výzkum planety. Juno ukončí misi po 37 obletech v únoru 2018 navedením do atmosféry Jupitera.

Videozáznam ze startu a opuštění rampy SLC-41 raketou Atlas V 551

Přístrojové vybavení

Juno bude měřit magnetosféru, gravitaci a mnoho dalšího pomocí řady přístrojů na palubě.

Mikrovlnný radiometr se 6 radiometry pronikne do hloubky 550 km. Magnetometr na konci kratšího panelu slunečních baterií zmapuje magnetické pole a změří sílu a směr magnetických siločar. Sonda je vybavená ultrafialovým zobrazujícím spektrometrem pro studium polárních září. Infračervený spektrometr bude studovat chemické složení v blízkosti polárních září do hloubky 50 až 70 km. Na palubě je rovněž širokoúhlá kamera JunoCAM se zorným úhlem 58° a rozlišením 2÷3 km/pixel na hranici mraků.

Zásobování elektrickou energií

Intenzita slunečního záření okolo Jupiteru (5 AU od Slunce) je až 25× nižší než v oblastech kolem Země, proto má sonda tři rozměrné panely slunečních článků (dva devítimetrové, jedeno délce 6,75 m). Ty dodávají sondě elektrickou energii 14 kW v blízkosti Země a 400 W ve vzdálenosti Jupiteru. Sondy operující v takové vzdálenosti od Slunce dosud používaly výhradně termoelektrický generátor, Juno je první sondou k Jupiteru, jež získává elektrickou energii prostřednictvím solárních panelů.

Zdroj:
Juno (spacecraft) (wikipedia.org)
Juno (sonda) (wikipedia.org)
2011-040A – Juno (lib.cas.cz)
Juno Overview (nasa.gov)
Juno (missionjuno.swri.edu)