Výsledky sondy JUNO z prvního blízkého průletu kolem Jupitera

Jižní pól Jupitera, zaznamenaný sondou JUNO ze vzdálenosti 52.000 km, s oválnými cyklonami s průměrem >1000 km (nasa.gov)

Koncem května 2017 publikovali vědci v časopisech Science a Geographical Research Letters výsledky z prvního blízkého průletu sondy JUNO kolem největší planety Sluneční soustavy, Jupitera.

Sonda JUNO odstartovala 5. 8. 2011 a po téměř pětileté cestě se 4. 7. 2016 dostala na oběžnou dráhu Jupitera. 27. 8. 2016 pak provedla první blízký průlet jen 4200 km od Jupiterových vířících mraků. Co při něm zjistila?

Podle pozorování kamerou JunoCam na sondě JUNO jsou oba póly Jupitera pokryty vířícími bouřemi o velikosti Země, hustě seskupené vedle sebe a vzájemně se o sebe otírající.

Vědci si nejsou jisti způsobem jejich vzniku a také mají nejasnosti v tom, jak jsou tyyto bouře stabilní a proč se liší bouře na severním pólu od těch na jižním. Je možné, že současná podoba není trvalá, ale jde o jednu přechodnou fázi dynamického systému.

Další pozoruhodná pozorování přišla z mikrovlnného radiometru MWR. Ten se zaměřil na zkoumání výskytu amoniaku napříč Jupiterovou atmosférou a zjistil, že rovníkový pás proniká zcela dolů, zatímco se pásy a zóny ve větších joviánských šířkách vyvíjejí do jiných struktur. Podle měření z MWR se zastoupení amoniaku zvyšuje s rostoucí hloubkou, kam až MWR „dohlédne“ (což jsou řádově stovky kilometrů).

Veliké překvapení přinesla pozorování z magnetometru (MAG). Jupiterova magnetosféra má podle měření nepravidelnější, hrudkovitý tvar (má nestejnou intenzitu na různých místech) a je silnější, než se předtím předpokládalo. Předpokládaná hodnota indukce 7,766 gaussů, která je asi 10krát větší než nejsilnější magnetické pole na Zemi, byla výrazně překročena. Jupiter si tak i nadále drží titul nejsilnějšího magnetu ve Sluneční soustavě.

Telekonference vědců z NASA z 25. 5. 2017, diskutujících o vědeckých výsledcích z prvního blízkého průletu sondy JUNO kolem Jupiteru

Podle Jacka Connerneyho, který má v Goddardově středisku na starosti výzkum magnetosféry sondou JUNO, se může Jupiterova magnetosféra generovat i nad vrstvou metalického vodíku, v plášti Jupitera. Usuzuje se tak na základě nerovnoměrného rozložení jeho intenzity. „Každý průlet, jenž provedeme, nás posouvá blíže ke zjištění, kde a jak Jupiterovo dynamo pracuje.“

Jupiterova magnetosféra rovněž stojí za vznikem polárních září. Ty jsou důsledkem srážek přilétajících nabitých částic s molekulami atmosféry, kam byly navedeny magnetickým polem. Podobně k tomu dochází i v zemské magnetosféře. Prvotní měření ze sondy JUNO však ukazují, že na Jupiteru se tento proces odlišuje od Země.

Sonda JUNO si po většinu doby udržuje uctivý odstup od Jupitera. Na své dráze se však jednou za 53 dní přibližuje velmi těsně k severnímu pólu, odkud se v průběhu dvou hodin dostane k jižnímu pólu. K dalšímu průletu dojde 11. července, přičemž sonda proletí přímo nad Velkou červenou skvrnou.

V průběhu přeletu osm vědeckých přístrojů na palubě shromažďuje data. Jejich množství při každém průletu dosahuje 6 MB a jejich odeslání na Zemi trvá až jeden a půl dne.

Zdroj:
A Whole New Jupiter: First Science Results from NASA’s Juno Mission (nasa.gov)