Zamyšlení nad současností a budoucností kosmonautiky

Přinášíme zajímavý rozhovor, který jsme učinili se znalcem a popularizátorem kosmonautiky, pilotované a nepilotované, panem Milanem Halouskem. Za jeho čas a názory děkujeme! 🙂

1. Jistě mi dáte za pravdu, že v současné době se kosmonautika – alespoň ta pilotovaná – nachází v poněkud zvláštní situaci. Začínáme si více a více uvědomovat, jak nám chybí raketoplány. Myslíte si, že jejich odchod byl správně načasovaný?

MH: Neřekl bych, že chybí konkrétně raketoplány. Spíše chybí druhý (záložní, rezervní, říkejme tomu jakkoliv) dopravní prostředek pro lidi na cestu do vesmíru. Jestli bylo ukončení provozu amerických raketoplánů dobře nebo špatně načasované, na to může být mnoho nejrůznějších pohledů a názorů. Každopádně ale Spojené státy nejsou už v takové finanční kondici, aby si mohly dovolit financovat více souběžných velkých programů – raketoplány, stanici, marsovské projekty, sondy do hlubokého vesmíru, nový dopravní prostředek pro cesty lidí. Že raketoplány skončí, to jsme věděli dlouho dopředu. Američané avizovali řadu roků, že to nejsou schopni všechno ufinancovat. Bohužel se nepodařilo připravit novou loď dříve, proto teď takováhle mezera. Ale po skončení projektu Apollo (konkrétně po společném letu Sojuz-Apollo v polovině roku 1975) byla také dlouhá doba, kdy Američané nelétali do vesmíru. Každopádně ale konec raketoplánů, jako impozantních kosmických strojů, je smutný. Byl to krásný pohled na startující nebo přistávající veliké stroje, i na jejich majestátný pohyb a manévrování ve volném vesmíru…

2. Jaké je podle vás největší dědictví raketoplánů? Přispění k ukončení studené války? Výstavba stanice ISS? Vypuštění a opravy HST? Něco jiného?

MH: Jednoznačně Mezinárodní kosmická stanice ISS. A potom to neuvěřitelně velké množství výzkumu, které se na jejich palubě uskutečnilo. To je, myslím, především z laického pohledu, velice nedoceněné! Vynesení Hubbla, a hlavně potom dobrodružné servisní mise, byly krásný vývěsní štít kosmonautiky – „Podívejte se, co umíme!“ Ale bylo mnoho dalších, neméně důležitých misí, o kterých se tolik neví a nemluví…

3. Dobrá, v současnosti Spojené státy nemají pilotovaný koráb. Jsou závislí na Rusech. Kdy toto provizorium skončí?

MH: Skončí hned, jak budou mít Američané zase svůj „národní“ dopravní prostředek. Kdy to bude, netuší asi ani manažeři v NASA a politici na Kapitolu.

4. Jak se díváte na snahy některých zemí a soukromých firem vybudovat vlastní raketoplán? Byl ruský plán lodi Kliper reálný?

MH: O Kliperu mluví Rusové už skoro 15 roků – a pořád je jen maketa, akorát se občas změní její velikost, víc nic. Vozí jí po aerospace výstavách a chlubí se, jak jim ten vývoj jde… Raketoplán ve své podstatě je vhodný prostředek pro dopravu lidí do vesmíru a zpátky domů. Jen se to nesmí zkazit, jako se to povedlo Američanům. Kdyby jejich koncept řady různých strojů, malých i větších, pro posádku nebo pro náklad, s řadou modifikovaných vynášecích systémů, byl kompletně dodělán, tak by to byl určitě ekonomicky i technicky mimořádně zdařilý projekt. Pokud ale ze všeho zbyl pouze jediný space shuttle pro lidi i náklad dohromady, tak se to zvládnout nedalo. A bralo to naopak peníze dalším projektům, které se mohly rozvíjet vedle raketoplánů. Ale zpátky k otázce – tohle si už teď všichni dobře uvědomují (tedy snad!!!) a nepřipravují modulární systém, nýbrž jen menší kabinu pro posádku. A to by mohlo vyjít. Nechme se překvapit, s čím nás kdo překvapí. Ale malé raketoplány – za mne Ano!

5. Skoro se chce věřit tomu, že pilotovaná kosmonautika není v popředí zájmu vlád USA a Ruska. Kosmonauti si „jen“ potichoučku létají na ISS a nikoho to nevzrušuje. Jakou vidíte náladu ve veřejnosti? Je současnými kosmonautickými výboji nadšená nebo spíš zklamaná?

MH: Nejen pilotovaná kosmonautika, myslím si, že žádná kosmonautika není v popředí zájmu vlád USA nebo Ruska. Obě tyhle velmoci mají tolik jiných starostí (a přiznejme si, že často opravdu bytostně důležitějších, než je kosmonautika a kosmický výzkum), že kosmonautika (věda, umění, sport, kultura, historie – dosaďte si, co chcete) jde prostě stranou. Kosmonautika je pro vládnoucí elity zajímavá ve chvíli, kdy se jí mohou chlubit, kdy jí lze použít k vlastnímu zviditelnění. Což teď není – ani u Rusů, ani u Američanů. Létání na ISS se „lidu prostému“ nedá dost dobře prodat, těžko se jednoduše vysvětluje, proč tam lidé létají, co tam dělají. My víme, že výzkum prováděný na stanici v prostředí mikrogravitace přináší zásadní výsledky, využitelné, a využívané, pro široký okruh lidí na Zemi, ale těžko se to vysvětluje. A to už vůbec nemluvím třeba o výzkumu Marsu nebo sondách do hlubokého vesmíru – zkuste vysvětlit člověku, který má plnou hlavu starostí s tím, za co koupí dneska dětem večeři, k čemu je jemu osobně dobrá Curiosity na Marsu… Zjednodušuji, vím, ale tak to je…

6. O čem jste v souvislosti s kosmonautikou snil jako malý kluk? Vyplnilo se aspoň něco z toho?

MH: Já jsem s kosmonautikou vyrůstal vlastně celý život 🙂 Narodil jsem se 6 týdnů po letu Jurije Gagarina, ale první jasnější vzpomínku mám až na noc, kdy jsem o prázdninách u babičky nemusel jít spát a mohl se koukat na její malé černobílé televizi na nějaké rozmazané pány s krabicemi na zádech, kteří tam tak nějak divně a srandovně poskakovali… Asi až za dlouho, možná až v dospělosti, jsem si uvědomil, že jsem měl veliké štěstí, že jsem přistání prvních lidí na jiném nebeském tělese mohl vidět v přímém přenosu. Jinak já jsem se o kosmonautiku v dětství nijak zvlášť nezajímal, to přišlo až v dospělosti. Ale vyplnilo se mně potom hodně přání, která jsem měl. Setkal jsem se s téměř 150 kosmonauty z celého světa, setkal jsem se i s pěti muži, kteří se prošli po Měsíci, viděl jsem spoustu míst s kosmonautikou spojených. A kosmonautika se stala i mým povoláním – co můžu mít víc za přání?

7. Nemám rád akční filmy s kosmonautickou tématikou. V lidech vzbuzují dojem o jednoduchosti celé věci, takže pak slyším, že „na tom nic není, stačí zmáčknout tlačítko a jsem na oběžné dráze.“ Nezáleží na tom, že let zajišťují tisíce lidí… Váš názor?

MH: Mám rád první polovinu filmu „Armageddon“, protože tam jsou hezké záběry z NASA, „Hubble 3D“ v IMAXu a samozřejmě „Apollo 13“ s Tomem Hanksem. Ze sci-fi tak maximálně Clarkovu „2001: Vesmírnou odyseu“. Star Trekem ani Hvězdnými válkami nejsem postižen, nikdy jsem se na ně nedíval a neznám je. Nevadí mně ale ani tak zjednodušování typu „stiskneš tlačítko a jseš hned na oběžné dráze“ – takovéhle zkrácení děje ve filmu je ospravedlnitelné a děje se i v jiných žánrech (viz třeba rychlé zjišťování DNA v detektivkách). Vadí mně spíše popírání fyzikálních zákonů – třeba výbuch kosmického korábu doprovázený burácivým zvukem a třepetáním dalších lodí… A podobné hlouposti.

8. Co by se podle vás mělo udělat pro popularizaci kosmonautiky, ať už pilotované nebo nepilotované?

MH: Těžko určit, už jsem řekl, že si myslím, že kosmonautika není v tuto chvíli středobodem dění v naší zemi. Ale samozřejmě, že více jí zviditelnit by na škodu určitě nebylo. Obecně se ale tohle všechno odvíjí od slabé výuky technických a přírodovědných předmětů již od základních škol. V dětech nikdo nevzbudí zájem o vědu a techniku a nadšení hledat, co je v tom skryto. Těžko chtít od středoškoláků aby pochopili kosmonautiku, když neznají ani základy nebeské mechaniky… Ale najdou se i hodně nadšení a odborně zdatní studenti – spolupracujeme s řadou takových, a je to radost 🙂

9. Má podle vás větší význam planetární výzkum, výzkum Sluneční soustavy, nebo vzdálenějšího Vesmíru? Co vás zajímá víc?

MH: Kdybych teď promluvil jako nezaujatý člověk – tak bych asi musel odpovědět, že ani jedno z toho. Že je mnoho důležitějších věcí ke zkoumání a řešení – jak nakrmit lidstvo, jak mu dát čistou vodu, jak ho chránit před decimujícími nemocemi, jak ho nechat žít v klidu a míru. Ani z mého osobního pohledu zrovna ty tři kategorie nejsou ty hlavní – předsunul bych před ně výzkum v prostředí mikrogravitace na orbitální stanici (stanicích…) a především výzkum slunečních aktivit – abychom pochopili a naučili se Slunce a jeho energii využívat.

10. Jste fanoušek v kosmonautice? Dá se říct, že byste některé zemi fandil víc než jiné? kdo je vaším favoritem?

MH: Jsem fanouškem pilotované kosmonautiky, dá-li se to tak říct 🙂 A bezpochyby nejvíc obdivuji americký program Apollo, se vším, co k němu patřilo. S nádhernými úspěchy i tragickými nehodami. U Rusů potom obdivuji období jejich dlouhodobých pobytů na stanici MIR – Poljakov, Avdějev, Vladimír Titov, Manarov – být rok a déle nepřetržitě v kosmu, to je opravdu úžasný lidský výkon. A co se týče států – vždy jsem měl rád Kanaďany – oni tu svojí kosmonautiku dělali vždycky „tak trochu jinak…“ – no, nakonec Chris Hadfield nám to ukázal při svém letošním dlouhodobém pobytu na ISS. A Kanaďanka Julie Payette je podle mého názoru nejhezčí ženou, která kdy do vesmíru letěla! (Ale to je jen můj osobní názor!!! 🙂 )

11. Prosím vás, abyste trochu přiblížil české aktivity v kosmonautice. Pracujete pro Kosmickou kancelář. Málokdo ví, že existuje, a skoro nikdo nic o vaší činnosti neví. Podělte se o to, co děláte.

MH: Česká kosmická kancelář (Czech Space Office) je nezisková organizace, která od svého vzniku v roce 2003 podporuje rozvoj národní infrastruktury v kosmickém výzkumu a vývoji. V oblasti vzdělávání a popularizace kosmonautiky, o které se tady dnes spolu bavíme především, propagujeme nejrůznější akce v oblasti kosmických věd, technologií a podporujeme studentské projekty. Jsme informačním bodem pro širokou veřejnost a připravujeme propagační materiály o českých kosmických projektech, jejich výsledcích a přínosech. Pořádáme konference, semináře a workshopy pro profesionály z různých oborů, stejně jako vzdělávací akce pro studenty a setkání s veřejností a médii o tématech souvisejících s kosmonautikou. Více o našich aktivitách i obecně o českých aktivitách v kosmonautice si mohou zájemci přečíst na webových stránkách České kosmické kanceláře www.czechspace.cz nebo na našem facebookovém profilu (https://www.facebook.com/pages/Czech-Space-Office/242793526642).

12. Má české angažmá v kosmonautice smysl?

MH: Ano, má! 🙂

Děkujeme za rozhovor.