Dušan Majer: Pilotovaná kosmonautika má větší dopad na životy lidí

Redakce Kosmonautix.cz na sebe opět upozornila i čtenáře, kteří se nezajímají o kosmonautiku. V letošním ročníku ankety Křišťálová lupa skončila osmá. Je to již téměř pět let, co na naší stránce vyšel poslední rozhovor s šéfredaktorem Kosmonautix.cz, Dušanem Majerem. Pojďme se podívat, co se za tu dobu změnilo a kam redakce a kosmonautika směřují dále.

O redakci Kosmonautix.cz

Kosmonautix.cz má za sebou šest let. To je docela dlouhá doba. Jak se za tu dobu vyvíjel?

Šéfredaktor Kosmonautix.cz Dušan Majer

Když se podívám na uplynulé roky, vidím jednoznačný posun vpřed. Nemluvím teď jen o počtech článků – z jednoho za dva dny přes jeden denně po minimálně dva denně. Podařilo se nám rozšířit celkově portfolio nabízených služeb. Už o kosmonautice neinformujeme jen formou velkých či menších článků. Začali jsme využívat krátkých zpráv, které slouží k rychlému sdělení menších událostí, které sice nestačí na článek, ale je vhodné, aby o nich lidé věděli. Za významný krok považujeme zřízení YouTube kanálu, díky kterému jsme mohli naše služby ještě více rozšířit. Mám na mysli samozřejmě naše živě a česky komentované přenosy, o které je mnohem větší zájem, než jsme čekali. YouTube kanál nám ale umožňuje vytvářet i titulkovaná videa a do budoucna bychom jej chtěli využívat i k dalším projektům. Kromě rozšiřování portfolia služeb se nám podařilo i rozšířit tématickou skladbu článků, aby si u nás něco zajímavého našli čtenáři všech odborností – od začátečníků po pokročilé. Asi nejvýznamnějšími momenty v historii blogu je knižní vydání dvou seriálů, které na našem blogu vycházely. Mluvím o Kritických momentech kosmonautiky od Ondřeje Šamárka a o Vesmírných osudech Od Ondřeje Šamárka a Lukáše Houšky. Stejně tak si ohromně vážíme ocenění za blog popularizující vědu od Academia filmu Olomouc, druhého místa za popularizaci v kategorii Internet v rámci přehlídky SCIAP 2014 a třetího místa v téže přehlídce o rok později. Nejnovějším úspěchem je osmé místo v Křišťálové lupě 2018, kde jsme byli čtenáři nominováni do kategorie Zájmové weby. Těch momentů, které ovlivnily náš portál a které pro nás byly důležité, bylo samozřejmě mnohem více, tohle je jen stručný výčet – na všechny se samozřejmě dostat nemohlo, byť by si to také zasloužily.

Šéfredaktor je jasný, ale kdo tvoří tvrdé jádro Kosmonautix.cz?
Naše redakce stojí na mnoha lidech a každý v ní má pevné a nezastupitelné místo. Někteří kolegové napíší třeba jen jeden článek za rok, ale do psaní je nenutím, protože by to bylo kontraproduktivní. Během let se již několikrát objevili noví autoři, kteří měli vysoké tempo vydávání článků, ale po určité době se jim přestalo dostávat času. Pokud bych ale měl jmenovat jakési stálice, tedy redaktory, kteří si dlouhodobě udržují vysoký standard kvality a kvantity článků, pak by to byli Lukáš Houška, který má na starosti především náš nejstarší seriál Kosmotýdeník a kromě toho se stará i o náš Facebook, dále bych jmenoval Ondřeje Šamárka, který v naší redakci platí za specialistu na historii, Michaela Voplatku, který je hlavním tvůrcem titulkových videí, nebo Karla Zvoníka, který se zaměřuje třeba na méně mainstreamová témata. Na náš blog ale přispívají i lidé, kteří jsou odborníky ve svém oboru – ať už je to Vladimír Wagner nebo Pavel Boháček – nemají sice tolik článků, ale jejich díla jsou pro nás ohromně důležitá, protože jsou to lidé, kteří tématu opravdu profesně rozumějí.

Které příhody a události spojené s redakcí ti udělaly radost?
Nedá se říct, že bych měl z chodu webu nějaký jeden moment, který by čněl nad všechny. Nejhezčí vzpomínky mám spojené se křty obou výše zmíněných knih, nebo s mimořádně sledovanými událostmi – ať už to byl start Falconu Heavy, přistání sondy InSight, průlet kolem Pluta či výsadek Philae na kometu. Když vidím, jak se na informování o těchto událostech podílí větší množství lidí, jak celá redakce šlape, mám z toho opravdu dobrý pocit. Stejně tak mne těší, když vidím, že se lidem naše práce líbí, že jsou naše přenosy sledované a články čtené. Stejně tak si vážím toho, že se k nám lidé naučili chodit, když se dozví o nějaké důležité aktualitě. Na jednu stranu je to ohromná čest, které si vážíme, ale na druhou stranu je to bezesporu zavazující, protože cítíme, že bychom neměli zklamat očekávání. Ale tyhle výzvy nás baví.

Kosmonautika za posledních pět let

Pojďme ke kosmonautice. Jak moc se za šest let kosmonautika proměnila?

Přistání urychlovacích bloků rakety Falcon Heavy (spaceflightnow.com)

Za těch šest let od založení blogu? Hodně! Blog jsme založili pár týdnů po přistání roveru Curiosity, na ISS sloužila 32. dlouhodobá expedice a rakety Falcon 9 měly za sebou pouhé tři starty. Nechci nijak snižovat události, které se děly v letech předtím, ale ani zájem veřejnosti nebyl moc vysoký. Situace se však začala měnit někdy kolem roku 2010. Podle mého názoru na tom první pozvednutí zájmu o kosmonautiku mělo větší rozšíření internetu a sociálních sítí. Díky nim bylo možné rychleji předávat aktuální informace a více zapojit veřejnost do děje. Zapomínat nesmíme ani na to, že kosmonautika v posledních letech nabídla veřejnosti velmi atraktivní momenty- často historická prvenství – od první oběžnice komety, přes výsadek na kometární jádro, průlet kolem Pluta, průzkum planetek. A to nemluvím o firmě SpaceX, která možná měla na popularizaci celého oboru největší vliv. Dokázala zaujmout širokou veřejnost. Šikovně zapojila do přenosů emoce a společně s unikátním přistáváním prvních stupňů ukázala lidem, že kosmonautika umí být sexy a že člověk, který se o ni zajímá, nemusí být raketový vědec.

Mohl bys definovat stav, v jaké se nachází kosmonautika největších hráčů – USA, ESA, Ruska, Číny, Japonska či Indie?

Umělecká vize roveru ExoMars 2020 na Marsu (spaceflightnow.com)

NASA je jednoznačně na prvním místě. Má nejvíce vědeckých sond a teleskopů ve vesmíru, příští rok se dočká obnovy i jediného bodu, kde zatím ztrácí – pilotovaných letů. NASA se také nejvíce věnuje technologickým inovacím ve spolupráci se soukromými firmami. Na druhé místo bych zařadil Evropskou vesmírnou agenturu, která jde velmi často nevyšlapanou cestou inovativních projektů, které otevírají nové možnosti výzkumu. Třetí místo patří Rusku a je to jen díky pilotovanému programu, který ale také má pár škrábanců z nedávné doby. U Ruska bohužel nemůžeme hovořit o meziplanetárním výzkumu, protože mimo Zemi nemají žádnou vlastní sondu, pokud nepočítáme vědecké přístroje na mezinárodních projektech. Rusům na záda dýchá Čína, které může již brzy třetí místo patřit. Čína svůj kosmický program rozvíjí velmi rychle, o čemž svědčí i letošní neuvěřitelná kadence startů. Ale není to jen o počtu startů. Ruku v ruce s tím jde i vědecký výzkum; Čína má velké plány – modulární vesmírná stanice, doprava vzorků z Měsíce, sonda k Marsu, časem třeba pilotovaná výprava k Měsíci a tak dále. Čína má v kosmonautice velmi dobře nakročeno a v dalších letech se od ní jistě dočkáme skvělých momentů. Japonsko se dlouho potýkalo s technickými problémy meziplanetárních sond – vzpomeňme na ztracenou Nozomi, na Akatsuki, která uspěla až na druhý pokus nebo na Apollo 13 nepilotované kosmonautiky, sondu Hayabusa. Jak ale ukazuje současná mise Hayabusa 2, Japonci toto období překonali a i další menší pokroky ukazují, že se od nich můžeme dočkat zajímavých projektů – ať už je to pouzdro porovnávat materiálu z ISS, nebo plánovaná mise pro dopravu vzorků marsovského měsíce na Zemi, vždy jde o velmi zajímavé, promyšlené a vpravdě unikátní projekty. Indie je zatím z celé pětice na posledním místě, ale neznamená to, že by nějak významně zaostávala. Ostatně sonda Mangalyaan u Marsu hovoří jasně – ač technologický demonstrátor, který mohl kdykoliv selhat, zvládla všechny své úkoly. Indie navíc pošilhává po pilotovaném programu a i když nemá tolik peněz a tedy ani projektů jako sousední Čína, stále se snaží posouvat vpřed a to je hlavní.

Panuje mezi vesmírnými agenturami spíše soupeření nebo spolupráce?

Mezinárodní kosmická stanice při pohledu z raketoplánu (wikimedia.org)

Řekl bych, že dnes je to hlavně spolupráce. Její největší důkaz nám krouží 400 kilometrů nad hlavami. Žádná kosmická agentura by vlastními prostředky nedokázala vytvořit tak unikátní laboratoř, jako je ISS. Plody spolupráce můžeme vidět i u dalších misí – ať už je to projekt ExoMars, chystaný japonsko-evropský projekt MMX, dále nedávno vypuštěná mise BepiColombo, nebo i projekt americké lodi Orion s evropským servisním modulem. Každý k té misi přispěje tím, co umí dobře a díky tomu se druhá strana může zaměřit na vývoj technologií, které jí vyhovují. Přičtěme si k tomu fakt, že i na misích, které se neoznačují jako mezinárodní, najdeme často vědecké přístroje z mnoha různých států  příkladem budiž americký lander InSight, který nese přístroje z Francie, Německa či Španělska. Otevřenost panuje i ve spojitosti s prezentováním zjištěných informací. Údaje z vědeckých sond mohou analyzovat vědci z celého světa a tím se rozšiřuje pravděpodobnost zajímavých objevů.

K budoucnosti kosmonautiky

Ruská kosmonautika se od doby převratu nachází vytrvale v nepříliš dobré kondici. Jakou jí předpovídáš budoucnost?
Nemám křišťálovou kouli, abych tady věštil nebo předvídal budoucnost, ale jedna věc je jistá. Rusové musí od základů překopat svůj stávající systém fungování, nebo jejich kosmonautika neskončí dobře. Postupně se jejich výkladní skříň omezila jen na pilotované lety a i zde se poslední dobou objevilo několik mimořádných událostí. Je potřeba zapracovat především na kontrole kvality odvedené práce. Jsme lidé, chybujeme, ale když už se chyba udělá, musí ji kontrola odhalit. Rusové se dále musí více snažit, aby byli důvěryhodným partnerem ostatním kosmickým agenturám. Mám na mysli třeba aktuální zpoždění výroby dílů pro projekt ExoMars 2020. I když to půjde těžko, musí hodit za hlavu minulost a své dřívější úspěchy, které jim stále propůjčují určitou pýchu. Pokud si přiznají skutečný stav věcí, který pro ně není zrovna potěšující, a odhodlají se ke změně, pak budou na dobré cestě.

Na co se můžeme v kosmonautice těšit v následujících letech?

Umělecké ztvárnění dalekohledu Jamese Webba (wikipedia.org)

Toho je tolik, že by to nestačilo na dva rozhovory! Z vědeckých misí se můžeme těšit třeba na vypuštění Dalekohledu Jamese Webba, mezinárodní projekt MSR na dopravu vzorků z Marsu na Zemi nebo na sondu JUICE, která prozkoumá měsíce Jupiteru. Technologických výzev bude také celá řada – od stavby stanice DSG u Měsíce, přes testování systému BFR/BFS od SpaceX až po vesmírnou turistiku, která by se měla v dalších letech konečně rozvinout. Stejně tak se můžeme těšit na nástup silných raket. Naše mladá generace zažila raketoplány a tím to haslo. Letos odstartoval Falcon Heavy, který působil jako zjevení. Ale v dalších letech přijdou další silné nosiče – ať už je to New Glenn, SLS, Vulcan či OmegA, ve všech případech bude mimořádně zajímavé sledovat jejich vývoj. Protože si musíme přiznat, že co je malé to je sice hezké, ale co je velké, to přitahuje zaslouženou pozornost.

Co z toho jsou reálné plány a co jen snění?
Netroufám si hodnotit reálnost jednotlivých projektů. Vždy záleží především na dvou faktorech – na technologické náročnosti a na penězích. Kdo si dá lehký cíl, ten jej možná splní, ale obor se díky němu asi o moc neposune. Kdo si však dává velké cíle, ten má cestu k úspěchu trnitější, ale na druhou stranu může významně změnit celý obor. K tomu všemu jsou samozřejmě zapotřebí peníze. U soukromých firem jsou potřebné stejně jako u vládních agentur. Agentury jsou navíc závislé na politických rozhodnutích, a často to bývají politici, kteří rozhodují o tom, zda daný projekt dostane potřebné finance nebo ne. A vysvětlovat politikům, proč tato mise potřebuje právě tolik peněz, není vždy snadné. Úplně stranou pak nechávám situaci, kdy se po volbách změní prezident a kosmonautika na to také reaguje změnou kurzu, což bylo svého času pravidlem ve Spojených státech. Soukromý sektor je oproti těmto vlivům odolnější, jeho projekty tolik na politice nestojí, ale zároveň jsou soukromé firmy mnohem zranitelnější z ekonomického hlediska. Stačí jeden neuvážený krok nebo série nešťastných rozhodnutí a náhod a firma se může dostat do ekonomických potíží. 

Bude se kosmonautika ubírat spíše formou pilotovanou anebo prostřednictvím kosmických sond?
Já doufám, že se budou rozvíjet obě formy letů do vesmíru. Jak pilotovaná, tak i nepilotovaná kosmonautika totiž mají velký vědecký přínos. Ta pilotovaná však navíc oproti nepilotované často přináší i objevy, které jsou snadno využitelné pro běžný život na Zemi. Když chceme zjistit, jaké horniny jsou na Měsíci, můžeme tam poslat nepilotovanou sondu, nebo pilotovanou výpravu – oběma způsoby najdeme odpověď na naši otázku. Člověk to zvládne rychleji, ale zároveň i dráž. Při přípravě pilotované mise ale musíme vyřešit celou řadu technických problémů a často se při jejich řešení podaří najít nějakou technologickou vychytávku, která se dá uplatnit i na Zemi. Systémy podpory života, recyklace odpadů, miniaturizace, 3D tisk, to vše jsou věci, které jsou u pilotovaných výprav nezbytné a mají potenciál i pro využití na naší planetě.

Děkujeme za rozhovor a přejeme redakci mnoho novinek z kosmonautiky, o kterých stojí za to psát.