Zatmění Měsíce a opozice Marsu – zážitky

Porovnání zatmění Měsíce z ledna a července 2018 na koláži Petra Horálka (astronom.cz)

Přinášíme vám svědectví Marka Bielyho a Petra Valacha z redakce ExoSpace.cz o jejich pozorování „zatmění Měsíce století“ 27. července 2018.

Pozorování zatmění se v rámci možností povedlo. Úkaz jsem sledoval z fotbalového hřiště ve Frymburku, kde jsem byl zrovna na dovolené. Tato skutečnost se nakonec ukázala jako klíčová, protože Brno večer zasáhla bouřka, takže tam zatmění vůbec nešlo vidět. Ani ve Frymburku nebyla situace ideální, všude po obzoru snad s výjimkou západu byla vysoká oblačnost a na východě a severu byla ještě ke všemu pozorovatelná krásná blýskavice z bouřek nad jižními a středními Čechami a Vysočinou. Na jihovýchodě, tedy v oblasti, kde se měl nacházet Měsíc, bylo zrovna nejvíc vysoké oblačnosti, takže Měsíc nejprve nebyl viditelný, ale zhruba ve 21:30 se objevil. V tu dobu už začínalo úplné zatmění. Mars se sice měl nacházet necelých 6 stupňů od Měsíce, ale směrem k jihu, takže než jsem ho spatřil, trvalo to ještě další skoro hodinu. To už probíhalo maximum zatmění. Mezitím jsem samozřejmě pozoroval spoustu dalších objektů, po obloze létalo hodně družic a krásná byla řada planet od západu k jihovýchodu v pořadí Venuše, Jupiter, Saturn a později i zmiňovaný Mars. Po maximální fázi zatmění jsem si ještě počkal na přelet ISS a pak jsem začal pomalu balit, protože se od severovýchodu blížila oblačnost z v tu dobu už pomalu zanikajících bouřek. Z následující částečné fáze zatmění už byl vidět jen začátek, potom se definitivně zatáhlo. Úkaz tedy nebyl pozorovatelný úplně ideálně, ale přesto jsem si ho relativně užil a s vědomím toho, že bych v Brně nic neviděl, jsem nakonec i docela spokojený.
Marek Biely

Já pozoroval z Prahy a nebyl jsem tak úspěšný. Lépe řečeno za mě propadák. Na pozorování jsem si vybral okraj zbraslavského lomu, a to z několika důvodů. Jednak je na samém okraji Prahy – stojí-li člověk na jeho okraji, má za sebou les, pod sebou lom, pak Vltavu a zase les, směrem na jihovýchod, tedy do míst, odkud měl vyjít Měsíc. Čili v rámci možností co nejlepší podmínky. Dorazil jsem s časovým předstihem tak, abych našel míst s co nejlepším výhledem, byť to tam znám a měl jsem jej vytipované dávno. Na jihu se kupily mraky a já doufal už cestou, že zmizí. Doufání se ale proměnilo v rozmrzelost. Žádný Měsíc, žádný Mars, jen totální deka. Nicméně opačným směrem, na sever, jsem mohl vidět postupně se rozsvěcující Prahu – a to nebyl pohled k zahození. Každopádně jsem to po necelých dvou hodinách zabalil a šel domů; a sice přes branický Most inteligence. Ač bylo notně pozdě, byla na něm parta lidí středního věku, kteří se mě dotazovali na Měsíc. Ukázal jsem jim směr proti proudu Vltavy, kde tou dobou stále byla oblačnost. Kdybych na tom místě vydržel ještě dvacet minut, uviděl bych závěr zatmění. Ale to jsem nemohl vědět a nevypadalo to dobře.
Petr Valach