Petr Kulhánek: Foglarovky jsem jako kluk hltal a dodnes je mám ve své knihovně

Přinášíme rozhovor, který nám poskytl známý fyzik a možná ještě známější popularizátor prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc., z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Jaké byly jeho začátky v poznávání tajů fyziky? Jaké jsou pohnutky vědce věnovat se fyzice? Jak se Petr Kulhánek staví k foglarovkám? Navštívil někdy sklad sovětských jaderných zbraní? A dává přednost uzavřenému nebo otevřenému softwaru? Odpovědi na tyto otázky najdete v odstavcích níže.

V kolika letech jste se začal zajímat o fyziku?
Bylo to už na základní škole, hned na prvním stupni, kde jsme měli skvělou učitelku fyziky, paní Veselou, která dokázala o fyzice krásně vyprávět a ukazovala nám mnoho experimentů. Fyzika v jejím podání mě bavila a tehdy se vytvořily zárodky mého vtahu k přírodním vědám. Na gymnáziu jsme měli také skvělého učitele, profesora Kohouta, který nás zaujal už svým zjevem: černý plášť, černý plnovous, vypadal jako černokněžník z pohádek – a to se pak studuje jedna radost.

Je to podle vás optimální věk?
Na poznávání přírody není nikdy pozdě, kvalitní experimenty lze provádět i ve velmi vysokém věku. Ale významné teoretické objevy přicházejí nejčastěji do třicátého roku životní dráhy, později jsou už jen zřídkavé.

Ve Stínadlech – foto Jan Píša

Jste více fyzikem nebo astronomem?
Já mám na diplomu napsáno „matematická fyzika“, orientuji se na fyziku plazmatu a plazma máme jak v pozemských laboratořích, tak ve vesmíru, proto žádnou z těchto disciplin neupřednostňuji. Navíc se dá astronomie a fyzika spojit do krásného slova astrofyzika – a nejde jen o slovo, ale obor, který spojuje obě disciplíny.

Stephen Hawking napsal, že vědci a prostitutky jsou placeni za to, co jim činí potěšení. Je nějaký rozdíl mezi tím, co vědce popohání k objevům, od běžného člověka?
S prostitutkami moc zkušeností nemám, snad s výjimkou hotelu Rosa v paraguayském Asuncionu, kde jsme kdysi museli přespat, ale nikoli jako klienti. Byla to v každém případě zajímavá zkušenost, rozhovory s dámami v průběhu přestávek mezi dvěma klienty byly mimořádně podnětné a zajímavé, a dokonce i o fyzice. Ale vážně: Rozdíl mezi pohnutkami slušného vědce a běžného člověka žádný nevidím, jde o odvěkou touhu člověka poznávat. Nicméně nelze si nevšimnout, že jsou i „vědci“, jejichž prvotním cílem není věda samotná, ale plnění tabulek a vlastních peněženek. Doufejme, že je odvane čas do horoucích pekel fyzikálního poznání.

Jak jste jako kluk trávil volný čas? Byl jste skautem (byť třeba zakukleným), oslovily vás foglarovky?
Skautem jsem nikdy nebyl, ale foglarovky jsem jako kluk hltal a dodnes je mám ve své knihovně. Nebyl jsem nikdy ani pionýrem, byť nám to bylo dosti razantně vnucováno. Do SSM jsem se dostal bez svého přičinění, po vstupu na gymnázium jsme tam byli všichni paušálně přihlášeni, ale vzhledem k tomu, že jsem neplatil příspěvky, bylo moje působení v této organizaci jepičí, velmi brzy mě prokoukli a vyloučili.

Láká vás představa napodobit profesora Jiřího Drahoše, obléknout junácký kroj a složit i v dospělosti skautský slib?
Neláká, bylo by to jen okázalé gesto a já gesta nemám příliš rád.

Kdybyste měl dostatek času a někdo vás pozval na noční prohlídku Stínadel, jak byste reagoval?
Určitě bych se rád podíval, příběh Stínadel je velmi silný, jako kluk jsem ho intenzivně prožíval a navštívit místa, kam byl situován, by pro mě bylo velmi zajímavé.

Javor 51 – vstupní vrata

Kdy jste se poprvé dověděl o tom, že na území Československa byly dlouhodobě přechovávány jaderné bomby, a od koho?
Z rétoriky představitelů Sovětského svazu a naší situace po roce 1968 to bylo víceméně jasné, jen jsme nevěděli, na které své základně je mají. V roce 2016 jsme s Aldebaranem navštívili atomové muzeum Javor 51 (v Brdech u vesnice Míšov), kde byly jaderné zbraně uskladněny. Byl to velmi hluboký zážitek a každému doporučuji, aby toto místo, z něhož běhá mráz po zádech, navštívil.

Javor 51 – manipulační sál

Odkdy jste se začal věnovat výpočetní technice a programování?
Poprvé jsem se s programováním setkal v prvním ročníku vysoké školy, kde jsme se učili algoritmizovat jednoduché úlohy. Intenzivnější to bylo až ve čtvrtém ročníku, kdy jsem v rámci diplomky dělal Monte Carlo simulace magnetických systémů na mříži. Byla to neskutečná doba sálových počítačů a děrných štítků. Děrovna umístěná v suterénu budovy matfyzu na Malé straně a sálový počítač ve třetím patře udržovaly naší fyzickou kondici ve skvělém stavu. Neustálé pobíhání mezi suterénem a podkrovím při ladění programů bylo vrcholovým sportem naší generace.

Částicový fyzik Tomáš Davídek tvrdí: „Linux je jediná cesta k úspěchu. Nemám rád systém, který dělá to, co si myslí, že chci dělat já, mám radši, když dělá to, co chci já. Pevně věřím, že na tak velkém projektu jako Atlas se nedá vyžít s Windows.“ Souhlasíte s tímto tvrzením? Jaký je váš přístup k open-source a svobodnému softwaru?
Já jsem využíval DOS, Apple Macintosh, Linux i Windows. Myslím si, že operační systém je zcela podřadnou záležitostí. Spustit kompilaci programu lze i z příkazového řádku. Člověk bere to, co momentálně je. A z každého systému lze vybrat jen to užitečné a ostatní nesmysly zakázat. Nejasnou otázkou ale je, jaký operační systém používat ve školství a ve státní správě. Současný monopol Microsoftu rozhodně není zdravý, nemám ale dostatek informací, abych posoudil, jaké zemětřesení by způsobila případná změna.

Na návštěvě podzemního komplexu pod horou Gran Sasso (aldebaran.cz)

Navštívil jste LHC, ale také laboratoř pod horou Gran Sasso. Láká vás podzemí? Jak se v něm cítíte?
LHC i Gran Sasso souvisí s mou profesí, ale podzemí mě láká i obecně. Několikrát jsem navštívil solné doly ve Wieliczke, ostravsko-karvinské doly, byl jsem v diamantovém dole v jihoafrickém Kimberley i dalších. Nejhlouběji jsem se dostal do dvou kilometrů pod povrchem a cítil jsem se lépe a bezpečněji než u opačného extrému – ve výškových budovách.