Rychlé šípy míří ke hvězdám

Sotva byste našli tak známý a úspěšný český fenomén, než jsou Rychlé šípy. Parta správných a příkladných kluků, kteří svými příběhy naplňují stránky časopisů a knih tři čtvrtě století. Krátce před zákazem v době druhé světové války se časopis Mladý hlasatel, který obsahoval příběhy s nimi, prodával v týdenním nákladu 200.000 kusů. Lze říci, že nic do té doby ani od té doby nezískalo u české mládeže tak velkou a tak trvalou popularitu.

Proč? Příběhy Rychlých šípů jsou vyumělkované, ale reálné; jejich předobrazem byla reálná dobrodružství, která se udála ve Foglarově oddílu Hoši od Bobří řeky. Vždyť i předobrazem členů Rychlých šípů byli členové oddílu – Jindra Hojer (žije dodnes), Červenáček, Rychlonožka, Jarka Metelka. A možná, že nás Foglar záměrně nezavedl na scestí, když ve své autobiografii Život v poklusu doznává, že klub Rychlých šípů nebyl vymyšlen a že jeho členové skutečně žili a že jim dopomohl k četným dobrodružstvím.

Všechny díly „Stínadelské trilogie“ – Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta – lze poprávu označit za české rodinné stříbro a jedny z nejlepších českých knih pro děti a mládež, jaké kdy byly napsány. Jejich velkou předností oproti jiným dílům, například Pánovi prstenů nebo seriálu o Harrym Potterovi, je jejich autentičnost. Členové klubu Rychlých šípů žili a příhody, které zažívali, byly skutečně prožity. A co se tajemství Stínadel týče, je až šokující, kolik věcí ze Stínadelské trilogie je reálných. Náš čestný člen Laco Lahoda řadu let pátral v uličkách Stínadel a podařilo se mu ztotožnit klíčová místa, popisovaná Foglarem. Některá najdete i na jeho webu podzemi.eu.

Proto se ptáme: Měl by Andrew Feustel při svém dalším, tentokrát půlročním letu na Mezinárodní kosmickou stanici vzít jako maskota Rychlé šípy?

 Nahrávání ...