Další problém s kosmickým smetím

Jediná fotografie satelitu
Kosmos 1220.
(blog.kosmonautix.cz)

Možná jste zaregistrovali, že nedávno (16. 2.) spadl po své 34 let dlouhé cestě do atmosféry satelit bývalého Sovětského svazu  Kosmos 1220. Až do  posledních chvil se nevědělo, kam satelit spadne.  Nakonec skoro celý shořel. Jeho zbytky pak dopadly do  jižní části Tichého  oceánu. Vše se bohudík obešlo bez zranění nebo ohrožení obyvatelstva. Satelit byl vypuštěn již v roce 1980. Měl sloužit jako „hlídač“ sovětských výsostných vod. Využíval k tomu měřič  elektromagnetických emisí. Tak mohl i z několikasetkilometrové vzdálenosti zpozorovat potenciální vetřelecké lodě. Ale jak už to tak bývá,  nic nevydrží věčně, takže po 2 letech se musel satelit odporoučet. Projekt byl přísně tajný, takže neexistují žádné fotografie nebo  nákresy této družice.   K něčemu to ale přece jen bylo. Tento pád znovu vrátil do hry projekty vesmírných požíračů odpadu. Takové projekty už jsou, jen zatím neměly podstatný důvod

Dráha satelitu vedla téměř přes celou zeměkouli.
(blog.kosmonautix.cz)

k tomu, aby byly přivedeny k životu. Vývojem těchto vesmírných popelářů se zabývá hlavně Evropská kosmická agentura (ESA). ESA založila celý projekt na vytvoření vesmírného požírače zvaný e.Deorbit. Vesmírný odpad (nářadí použité kosmonauty, odhozené části raket, nefunkční satelity atd…) se na oběžné dráze pohybuje rychlostí až 8 km/s. Čeho je vesmírný odpad schopen, už celkem běžně pociťují i dnešní kosmonauti cestující na ISS  (na oknech se vytvářejí drobné „tečky“ od objektů velkých třeba jen  několik desetin milimetru).

Zdroje: astrowatch.net, stream.cz  (Dobývání vesmíru), techtimes.com