„Tento let je jako periskop ponorky“

Ve středu 23. července 1969 večer, při druhém televizním vystoupení ten den, se posádka Apolla 11 zamyslela nad okolnostmi, jež vedly k cestě na Měsíc. Všichni tři kosmonauti pronesli projevy, které zde zaznamenáváme.

Armstrong: „Dobrý večer, tady je velitel Apolla 11. Před sto lety napsal Jules Verne knihu o výpravě na Měsíc. Jeho Columbiada startovala z Floridy a po obletu Měsíce přistála v Pacifiku. V okamžiku, kdy se Columbia moderního věku blíží k planetě Zemi, kde ve stejném Pacifiku zítra přistane, zdá se její posádce vhodné podělit se s vámi o několik úvah. První má slovo Mike Collins.“

Collins: „Tato cesta nás tří k Měsíci se vám může zdát jednoduchá anebo snadná. Chtěl bych vás ujistit, že tomu tak nebylo. Saturn 5, který nás navedl na dráhu, je neuvěřitelně složitým kouskem techniky. Přitom každá jeho součástka fungovala perfektně. Počítač, který vidíte nad mou hlavou, obsahuje slovník 38 tisíc slov, pečlivě vybraných, aby byl pro nás, pro posádku, co nejužitečnější. Vypínač, který skrývám v dlani, je pouze jedním ze tří set podobných ve velitelské sekci. Kromě toho jsou tu tisíce pojistek, pák, kliček a jiných zařízení. Motor SPS na zádi naší pomocné sekce prostě musel fungovat bez poruchy, jinak bychom zůstali navěky uvězněni na dráze kolem Měsíce. Padáky nad mou hlavou musí ráno přesně pracovat, jinak spadneme jako vržená olovnice do hlubin Tichého oceánu. Vždy jsme však našemu zařízení důvěřovali a důvěřovat nepřestáváme.

Všechno se to stalo skutkem jen díky krvi, potu a slzám mnoha lidí. Především to byli američtí dělníci, kteří dali v továrnách dohromady toto veledílo techniky. Za druhé díky vyčerpávající práci zkušebních týmů během montáže a přejímacích zkoušek. A konečně je to zásluhou všech lidí ve Středisku pilotovaných letů, jak z vedení, tak z oddělení přípravy letových plánů, letové kontroly a v neposlední řadě z oddělení pro výcvik posádek. Tento let je něco jako periskop ponorky. Vy vidíte jenom tři z nás, ale pod povrchem jsou tisíce dalších a jim všem bychom chtěli moc a moc poděkovat.“

Aldrin: „Když jsme tady na palubě kosmické lodi mezi sebou diskutovali o událostech posledních dvou či tří dnů, dospěli jsme k závěru, že to nebyla pouhá cesta tří lidí k měsíci. Dokonce to ani nebyl výsledek úsilí jediného národa. Cítíme, že se to stalo symbolem nenasytné lidské zvědavosti pronikat do neznáma. Myslím si, že Neilova slova při prvním kroku po měsíčním povrchu – je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo – tyto pocity pěkně vystihují. Rozhodli jsme se přijmout tuo výzvu a vydat se na cestu k Měsíci. Přijmout ji bylo pro nás nevyhnutelné. Myslím, že relativní snadnost, s jakou jsme tuto expedici zvládli, jenom zdůrazňuje aktuálnost našeho rozhodnutí. Dnes cítím, že jsme schopni si uložit ještě větší úkoly při dobývání Vesmíru.

Když se ohlížíme zpátky, jsme velmi spokojeni s pracně vybranými volacími znaky našich lodí: Columbia a Eagle. Zvlášť nás uspokojuje znak naší expedice, zobrazující amerického orla, jak přináší ze Země na Měsíc obecný symbol míru – olivovou ratolest. Celá naše posádka si přála, abychom zanechali kopii tohoto symbolu na Měsíci.“

Armstrong: „Prameny naší cesty je nutné v prvé řadě hledat v historii a v díle velikánů minulosti, jejichž dílo předcházelo našemu úsilí. Pak za ni vděčíme americkému národu, který projevil svou vůli a přání dát se po ní; dále pak čtyřem vládám a čtyřem kongresům, které tuto vůli lidu realizovaly. Konečně pak úřadu NASA a průmyslovým týmům, které postavily kosmickou loď, Saturna, Columbii, Eagle a EMU, kosmický skafandr, který byl naší malou kosmickou lodí na povrchu Měsíce. Rádi bychom obzvláště poděkovali těm Američanům, kteří postavili tuto kosmickou loď, kteří ji zkonstruovali, vyzkoušeli a dali do ní celá svá srdce a veškerý svůj důvtip. Všem těmto lidem obzvláště děkujeme a ostatním, kteří poslouchají, chceme popřát: Bůh vám žehnej.“

Apollo 11 přistálo 24. 7. 1969 v 18:50 SELČ do Tichého oceánu, asi 24 km daleko od čekající letadlové lodi Hornet.

Dopad měsíční mise na vnímání světa zhodnotil Mike Collins:

Jsem skutečně přesvědčen, že názor politických vůdců světa by se od základů změnil, kdyby se na svou planetu mohli podívat ze vzdálenosti řekněme 160 tisíc kilometrů. Nade vše důležité hranice by pojednou nebyly vidět a hlučné spory by utichly. Maličká koule by se otáčela dál a nedbala by na své rozdělení, ukazovala by svou jednotnou tvář… Musí se stát takovou Zemí, jakou vypadá: modrá a bílá, ani bohatá, ani chudá; modrá a bílá, která přeje a je jí přáno… Myslím, že pohled ze 160 tisíc kilometrů by byl neocenitelný, protože by spojil všechny lidi, aby našli společná řešení svých problémů, protože by si pak uvědomili, že planeta, která nám všem patří, nás spojuje daleko základnějším a důležitějším způsobem, než nás rozdělují barva pleti, náboženství nebo hospodářský význam.