«

»

Dub 18 2017

Archivní videa zachycující katastrofu raketoplánu Challenger

challenger-explosion

Challenger se vmžiku proměnil v ohnivé peklo; z místa exploze unikají zmrzačené motory SRB (wikipedia.org)

Havárii raketoplánu Challenger 28. ledna 1986 jsme se již na naší stránce věnovali. K dispozici jsou však další videa, která se k události vztahují a která stojí za to vidět. Zde jsou aspoň některá z nich. Připomeňte si spolu s námi ještě jednou ono osudné dopoledne, v němž se peklo zjevilo na nebi a v jeho útrobách zahynulo sedm amerických astronautů.

Letový ředitel Jay Greene šokovaně přihlíží zkáze Challengeru (wikipedia.org)

Pohled do řídicího střediska v Houstonu nenechá nikoho na pochybách, jaký šok exploze vyvolala i u členů dozorčího týmu. Video začíná hladkým startem, které je však přerušeno vyděšeným výrazem spojaře Richarda Coveyho, který upřeně sleduje monitor. V šoku je rovněž šéf směny Jay Greene. V pozadí je legendární „letový“ Gene Kranz, v té době ředitel letových operací NASA.

Toto je záznam z kamery E-216. Ta pořizovala film na 16mm formát rychlostí 48 snímků za sekundu. Poskytuje zcela ojedinělý pohled na explozi. Na záběrech z této kamery exploze vypadá jako hotový Armagedon.

V 6. minutě si můžete všimnout jakéhosi předmětu, který se snáší na padáku. Je to jeden ze zmrzačených startovacích bloků SRB.

Záběr pořízený letící helikoptérou. Pohled na explozi Challengeru ze vzduchu.

Toto amatérské video natáčel na kameru Betamax muž vzdálený asi 110 km od místa startu. Video poskytnl jedné vzdělávací organizaci krátce předtím, než zemřel. NASA o videu neměl tušení. Ve videu je dobře vidět zmatek, jaký exploze u lidí vyvolala. V prvních desítkách sekund vůbec lidé nechápali, oč se jedná.

O autorovi

Petr Valach

Šéfredaktor ExoSpace.cz

Věnuji se astronomii, fyzice, kosmonautice, svobodnému softwaru. Řadu let, cca 15, publikuju na internetu (jsem redaktorem OpenOffice.cz a LinuxEXPRES.cz) a příležitostně v tištěných médiích. V redakci mám na starosti správu webu, fóra, komunikaci s veřejností, školení redaktorů a podílím se na chodu stránky na Facebooku. Zodpovídám za celkový chod redakce a za to, aby vše správně fungovalo.

Permanent link to this article: https://exospace.cz/archivni-videa-zachycujici-katastrofu-raketoplanu-challenger/

1 komentář

1 ping

  1. HonzaR

    Je to již delší čas, kdy mě začala velice zajímat havárie raketoplánu Challenger. Prvotním impulsem mi byla myšlenka, proč nebyl k záchraně orbiteru a posádky využit únikový manévr označený jako RTLS, což je, zjednodušeně řečeno, otočení raketoplánu a jeho návrat klouzavým letem na přistávací základnu. Dle specifikace je tento manévr použitelný v čase 0-254 s po startu. Bylo tedy třeba hledat odpověď na otázku, zda to bylo možné. Jako zdroj informací jsem měl pouze internet a vlastní úvahy. Uznávám, že oba zdroje jsou značně nespolehlivé, ale coby běžný smrtelník nic jiného nemám. První věc, kterou jsem zjistil po nesčetném gůglení na dané téma, je tisíckrát opakovaná oficiální zpráva, vydaná k této události. Stále jedno a totéž vysvětlení příčiny katastrofy selháním těsnících gumových o- kroužků v pomocném motoru na tuhé palivo (dále jen SRB), stále stejné video ukazující výbuch shuttlu. Hned mi bylo nápadné, proč video neobsahuje klíčový moment události z celkového pohledu, přestože z kontextu je zřejmé, že NASA videozáznam klíčových momentů k dispozici má. Kdesi na netu jsem našel, že každý start raketoplánu byl natáčen více než 100 (!) kamerami. Při opakovaném přehrávání toho zveřejněného mi bylo stále jasnější, že videa jsou nekompletní, zmanipulovaná a pečlivě účelově vybraná tak, aby nebyly v rozporu s oficiálním vysvětlením příčin katastrofy. Takže bylo nutno hledat dál. Bohužel informací nad rámec oficiální zprávy a oficiálního videa je na netu žalostně málo a pokud přece, mají nálepku konspirační teorie, kterými nestojí zato se zabývat. Je mi jasné, že to co předkládám já, je možno označit za konspirační teorii také, ale i tak se domnívám, že stojí za úvahu. Mojí snahou bylo postupovat logicky, v konzistenci s tím málem objektivních informací, které k věci na netu jsou.
    Stručně řečeno, domnívám se, že:
    1) Všeobecně známé objasnění příčin havárie Challengeru, uváděné v oficiální zprávě, je zkreslené a neúplné.
    2) Není pravdou, že havárie musela nevyhnutelně skončit ztrátou orbiteru a posádky. Dokonce se domnívám, že pokus o záchranu učiněn byl, bohužel však skončil neúspěšně, protože byl zahájen pozdě. Otázkou tedy je, proč nebyl zahájen dříve.
    K bodu 1)
    Na vysvětlení mechanismu vzniku a průběhu poruchy na pravém SRB bylo vedle oficiální zprávy veřejnosti předloženo i video https://www.youtube.com/watch?v=-jbYMS0BbYY a film s nositelem Nobelovy ceny fyzikem Feynmanem. Ve videu v čase cca od 43:36 je animovaná sekvence, představující vlastní mechanismus průniku plamene bokem SRB. Samozřejmě chápu, že to není technický dokument, že zde je preferovaná názornost, ale není možné se tak velice odchýlit od reality právě u těch okolností, které se na znázorňovaném poruchovém ději výrazně podílejí. Nejprve krátká instruktáž. U raketového motoru na tuhé palivo je třeba zabránit hořícímu procesu, aby se ještě před vyhořením paliva dostal do kontaktu se spojovací přírubou, nebo se stěnou motoru, protožejediná komponenta, která je schopná žáru plamene (cca 3000 st. Celsia) odolat po delší dobu je tryska motoru. Prakticky to ale není problém, koaxiálním uspořádáním paliva je toto automaticky zajištěno, neboť samo palivo izoluje plamen od stěn. Proto např. u modelářských raketových motorků může být stěna motoru i z papíru. Prakticky sice ke kontaktu nakonec dojde, je to však pouze po krátkou dobu na konci práce motoru, kdy palivo dohořívá a tepelná expozice stěny motoru je krátká. U SRB raketoplánu je však jistá komplikace. SRB totiž není vyroben jako jediná celistvá ocelová roura, ale skládá se z několika válcových, samostatně naplněných segmentů. Ty se pak v montážní hale spojí a SRB je na světě. Nevyhnutelným důsledkem je, že mezi palivem sousedních segmentů je vždy jistá malá mezera, zhruba ve tvaru mezikruží. Bez dalšího opatření by toto uspořádání bylo zdrojem velkých potíží, protože po zapálení motoru se okamžitě vznítí celý dostupný povrch paliva, tzn. i tato mezera, a tím by se plamen ihned dostal až ke stěně a začal ji intenzivně ohřívat. Navíc v důsledku odhořívání se mezera ihned rapidně zvětšuje, čímž se zvětšuje plocha stěny zasažená plamenem, urychluje se její ohřev a nevyhnutelně dochází k rapidní ztrátě její pevnosti. Tomu je třeba bezpodmínečně zabránit. Proto se po spojení segmentů mezera mezi palivy vyplňuje tmelem, který odhořívá s palivem a brání průniku plamene do mezery potažmo ke stěně. Velice důkladně se dbá i na homogenitu paliva, aby odhořívalo rovnoměrně. Kdesi na netu jsem našel nenápadnou poznámku o „drobných“ potížích, způsobených prasklinami v tuhém palivu, ke kterým u SRB docházelo. Nejprve jsem si pomyslel, proč se o takové banalitě hovoří, palivo shoří, ať už je celistvé nebo s prasklinami. Uvědomíme-li si však, že s každou takovou prasklinou se plameni otevírá cesta ke stěně motoru, se všemi výše popsanými negativními důsledky, ihned vidíme, že je to velice nebezpečná situace a tudíž velký průšvih.
    Při znalosti výše uvedeného je ve videu možno odhalit tyto hrubé chyby.
    a) V animaci vynechali tmel, který vyplňuje mezeru v palivu na přechodu mezi dvěma sekcemi SRB a který je tam právě proto, aby se plamen před vyhořením SRB ke stěně potažmo ke spojovací přírubě, nemohl dostat. Kdyby v animaci tmel znázorněn byl, celé vysvětlení průniku plamene kolem těsnících o-kroužků by se zhroutilo jako nemožné.
    b) Příruby spojující sousední segmenty jsou strojařsky nepochybně přesné a pevné výrobky. Jejich spojení zajišťuje 170 pevných čepů. To však animátorovi vůbec nezabránilo v animaci zobrazit zcela nemožné vůle a různé podivné vzájemné pohyby, které by snad byly možné v zavěšení kolečka u trakaře, ale ne u tak precizního a vypiplaného stroje, jakým je SRB.
    c) Způsob, jakým animátor znázornil počátek průniku plamene ven, k němuž došlo někdy kolem 58 s letu, je zjevný nesmysl, neboť podle něj plamen jakýmsi zázrakem prošel přes prakticky nejtlustší část ocelové spojovací příruby, tj. úplně jinudy, než hlubokou U drážkou kolem o-kroužků, jak se praví ve zprávě. Silně mi to připomnělo Davida Cooperfileda, který v jedné svojí šou v naprostém rozporu s fyzikou prošel čínskou zdí. Dále je zcela pominut zákonitý fakt, že stejným tempem jako v centrální dutině odhořívalo palivo i z obou ploch mezery, takže v době 58 s po startu musela mít mezera již více než metrovou šířku a tlak a pekelný žár již přímo namáhaly nejen přírubu, ale i velkou plochu stěny SRB. Dost možná, že zvenku by už byl na boku SRB vidět pořádný flek do ruda rozžhavené oceli. V animaci však je mezera široká stále stejně. Prostě nesmysl.
    Kvůli těmto zjevným chybám já video považuji spíše za ukázku, jak se to stát nemohlo. Ale jak to tedy bylo? Že díra v boku SRB skutečně vznikla je prokázaný fakt a na to nějaké vysvětlení existovat musí. Z výše uvedeného vyplývá, že prohoření plamene bokem SRB přes těsnění (gumové o-kroužky) zhruba v polovině z celkového doby práce motoru SRB, by mělo být prakticky nemožné. Ještě k těm o-kroužkům. Ze zveřejněných detailů konstrukce spojů mezi jednotlivými segmenty SRB je patrné, že ony gumové o-kroužky jsou až poslední a celkem nevýznamnou instancí v těsnění těchto spojů, kde jak bylo uvedeno výše, hlavní roli hrají především vlastní tuhé palivo, těsnící tmel a provedení příruby s hlubokou U-drážkou, jistě dosti přesně vyrobenou a slícovanou, takže i bez těchto o-kroužků by tudy mohlo proniknout jen minimum spalin. A to ještě pouze v době, kdy už jsou palivo a tmel odhořené. Dalším oficiálním sdělením je film, kde fyzik Feynman demonstruje, jak guma, z níž jsou o-kroužky vyrobeny, při nízké teplotě ztrácí pružnost. Osobně mi toto vysvětlení připadá směšné, neboť i ta nejobyčejnější guma na pneumatice auta si svoji pružnost v mrazu uchová a určitě si ji uchová i materiál, který byl použit u SRB. O tomto materiálu netřeba spekulovat, neboť bylo zveřejněno, co je to zač. Je to tzv. fluorkaučuk (obchodní jméno viton), používaný pro výrobu nejodolnějších a nejvíce tepelně namáhaných pružných strojních součástí, např. nejkvalitnějších (a nejdražších) gufer. Výrobcem SRB i o-kroužků je firma Thiokol, která právě v oblasti raket na tuhé palivo a těsnění(!) patří k absolutní světové špičce. Předvádět, že tento materiál dramaticky mění své vlastnosti při ponoření do studené vody, je trapná blamáž a pánové z Thiokolu museli mít hodně protáhlé obličeje, když byli nuceni tuto blamáž skousnout. Je neuvěřitelné a politováníhodné, že se k tomu propůjčili i nositel Nobelovy ceny a prezidentská komise. Inu, v Americe dobře vědí, že k vytvoření nezbořitelného mýtu je nutná autorita nejtěžšího kalibru.
    Jak havarijní proces Challengeru postupoval, pravý SRB údajně udeřil špicí do externího tanku (ET) a tím bylo dílo zkázy dokonáno. Bohužel jsem nenašel žádné video, které by ukazovalo celkový pohled na celou událost z kritické pravé strany. Videa jsou vlastně všechna stejná, ukazují pohled z levé strany, nebo odspodu, velmi nezřetelný a bez klíčových okamžiků. Video ukazující dění na pravé straně však zcela jistě existuje, ale z něho byly zveřejněny jen zlomky, poměrně kvalitní, ukazující pouze detail na počátek prohoření. Určitě tam muselo být zachyceno i údajné utržení spodních úchytů pravého SRB, jeho udeření do ET a oddělení od sestavy, a to, co se dělo u špice raketoplánu. To však veřejnosti poskytnuto nebylo. Jsem si jist, že na něm bylo něco, co se na veřejnost nesmělo dostat. Na zveřejněném videu, ukazujícím pohled zleva nebo odspodu, kdy dýmová stopa a výbuch kryjí téměř vše, nic podrobnějšího vidět není. Na internetu jsou dnes videa z kamer, upevněných na různých místech startujících raketoplánů i okolo nich. Existují i videa, na nichž je neuvěřitelně podrobně vidět let raketoplánu až po oddělení SRB, k němuž dochází ve výšce přes 40 km. Je jisté, že obdobný kvalitní obrazový záznam z výbuchu Challengeru ve výšce pouhých 14 km musí existovat také. A zcela jistě mělo obraz z této kamery online k dispozici i řídící středisko. Tento pohled však zveřejněn nebyl. Dle mého soudu proto, že obsahuje nějakou zásadní informaci, která je v kolizi s oficiálním vysvětlením. Nelze se ubránit dojmu, že známým a zvláštním příkazem „zavřete dveře“, který bývá v řídícím středisku NASA při podobných katastrofických událostech vydán, se vlastně hezky zavčas připravuje půda pro ochranu vyšších zájmů. Přestože dle svobody slova, na které si v USA tak zakládají, by se ty dveře měly spíše otevřít.
    K bodu 2):
    Jelikož zjevnou a jedinou příčinou bylo selhání SRB, pak bych rád věděl, proč je řízení letu předčasně neodhodilo a nepřešlo na únikový manévr RTLS? Dle časového výpisu událostí od prvních telemetrických příznaků selhávání pravého SRB až po výbuch a destrukci celého komplexu uplynulo nejméně 15s, což je dle mého názoru dost času na to, aby řídící středisko vyhodnotilo, že selhání je fatální, že mise je ztracena a že je nutno zachránit životy kosmonautů. Navíc první a důležitou indicií bylo objevení „záhadného černého obláčku“ u pravého SRB ihned po jeho zapálení. Tuto událost může NASA jako „záhadu“ stále dokola omílat nám, laické veřejnosti, ale odborníci Thiokolu, zcela jistě ihned věděli, co špatného se přihodilo, jaké to může mít následky, a že je třeba bedlivě sledovat další průběh letu, protože krizový vývoj již započal a kdykoliv se mohou objevit další indice o jeho pokračování. A ty se opravdu objevily, byl to nečekaný pokles tlaku v pravém SRB a plamen u jeho boku, kdy již bylo jasné, že v boku SRB je díra, že se blíží katastrofa a je nutno zahájit únikový manévr. A zde vyvstává naléhavá otázka, zda nedošlo k lidskému selhání, že příslušné tlačítko nebylo stlačeno včas. Lidsky je to naprosto pochopitelné, neboť takové rozhodnutí je nesmírně zodpovědné a těžké s ohledem na rychlost, jakou se musí učinit. Rozhodnutí může být pouze na jediném, konkrétním člověku, který má při startu tuto oblast na starosti a který na jakékoliv konzultace neměl čas. Možná v něm zvítězila obava neukvapit se, nebo nesprávný odhad závažnosti situace. Překvapení ve tváři capcoma, ukázané v oficiálním videu, je jistě pravé a nefalšované, protože v rychlém sledu událostí zjevně neměl o již probíhajícím průšvihu ani ponětí. Systémově ale bezesporu došlo k těžkému selhání, neboť únikový scénář k dispozici byl, ale nebyl využit a v důsledku toho životy posádky zachráněny nebyly i když zachráněny být mohly.
    Pokud je mi známo, úvahy podobné těm mým (chcete-li konspiračním) jsem na internetu žádné nenašel, místo toho je pouze stále opakováno, že posádka neměla žádnou šanci výbuch přežít. Ale já k tomu dodávám: neměla, protože se to nechalo dojít tak daleko.
    Ale co když to bylo vše trochu jinak? Zde si dovolím sdělit svou domněnku, poněkud odlišnou od oficiálního vysvětlení, která však je dle mého názoru daleko konzistentnější se známými fakty než ta oficiální. Impulsem mi bylo zcela nepochopitelné chování obou SRB po výbuchu. Připomínám, že k výbuchu došlo při rychlosti cca Mach 1,5. Jakékoliv narušení integrity letícího tělesa má v této rychlosti v důsledku nesmírných aerodynamických sil na těleso devastující účinky. Celkem pochopitelně byly orbiter i externí tank po explozi namaděru. Ne tak oba SRB, které jako zázrakem vyšly z exploze v celku a funkční. Přitom pravý SRB měl v boku propálenou díru a navíc dle oficiální zprávy měl svojí špicí prorazit externí tank a tím iniciovat rozpad sestavy. Vzdor tomu jakýmsi zázrakem samotné SRB tyto peripetie přečkaly bez úhony. Podivnostem však ještě není konec. Je přirozené, že po rozpadu se všechny trosky pohybovaly setrvačností dále, tj ve směru letu, zhruba po balistické křivce. Ne tak oba SRB. Z jejich kouřové stopy po výbuchu je zřejmé, že se odpoutaly v poměrně velkém úhlu od směru letu, takže po chvíli byla na nebi pro tuto havárii typická kouřová stopa ve tvaru písmene Y. V tomto čase měl každý SRB ještě hmotnost nejméně 350 tun, a to je hmotnost, kterou z přímočarého pohybu jen tak něco nevychýlí. A přesto se to stalo. Dle mého přesvědčení, toto chování SRB po výbuchu je možno vysvětlit jediným způsobem a to tak, že SRB se od zbytku „neutrhly“, ale byly regulerně povelem ze země odhozeny v rámci spuštění únikového manévru. Při tomto manévru odklon SRB od původní dráhy (to je to Y) provádějí boční rakety v jejich špici a zádi, které pracují cca 2 sec. Bohužel se tak stalo v době, kdy už byl spoj pravého SRB s externím tankem a oblast kolem něho silně narušeny, a dost možná, že to byl právě ráz provázející výbuch explosivních spojovacích šroubů a práce oddělovacích raket, které sice SRB odpojily (a zachránily od zkázy), ale zároveň také spustily destrukci ET a zbytku sestavy. Práce oddělovacích raket a explose tak prakticky téměř splynuly. Bohužel orbiter takové štěstí jako SRB neměl, protože byl s ET stále spojen a proto byl při destrukci ET roztrhán také.
    O této mojí teorii je samozřejmě možné různě polemizovat. Ale také by bylo celkem snadné ji vyvrátit nebo potvrdit. Stačilo by k tomu video, zachycující boční celkový pohled na celou událost. Připomínám, že standardně k oddělení SRB dochází ve výšce cca 40 km, zatímco v případě Challengeru šlo o výšku pouhých 14 km. Jak je uvedeno výše, při regulerním odhození se aktivují raketové motorky ve špici a zádi SRB a jejich práce by na videu z boku musela být vidět. Je možno se o tom přesvědčit na videích z úspěšných misí raketoplánu, kde je okamžik odhození SRB zachycen. Práce oddělovacích raket je nepřehlédnutelná. A to je podle mě ten významný důvod, proč celkový pohled na havárii v tento klíčový okamžik nebyl zveřejněn, jelikož by ukázal, že oddělovací rakety byly aktivovány! Bohužel jsem i přes značné úsilí nenašel nic, co by v rozhodném okamžiku tento pohled ukázalo. Pokud se mýlím a někdo ví o videu, kde je zřetelně vidět, že oddělovací rakety spuštěny nebyly, velice rád se na ně podívám a bez problému se se svou teorií rozloučím.
    A jak to podle mě bylo s prvotní příčinou havárie? Moje vysvětlení je prosté. Domnívám se, že v okamžiku startu shuttlu u pravého SRB pukla stěna. Stalo se to v místě napojení půlpalcového ocelového plechu na spojovací přírubu u dolních závěsů. Proč se to stalo a proč právě zde? Opět krátká instruktáž. Shuttle má (mimo jiné) na rozdíl od standardních raket to specifikum, že jeho ukotvení ke startovací rampě je namáháno nesymetricky. Spojení s rampou je realizováno pouze prostřednictvím ukotvení na dolním konci obou SRB. Nesymetrie je způsobena zavěšením orbiteru na boku ET. Toto klidové namáhaní se v okamžiku startu motorů orbiteru výrazně změní na opačnou stranu, protože tah motorů orbiteru výrazně převyšuje jeho váhu. Následkem je pomalý zákmit, takzvané brnknutí, projevující se vychýlením špice raketoplánu údajně až o 1m. Nyní si představme, jaké tažné a tlačné síly musí toto vychýlení vyvolat u paty SRB. SRB jsou vlastně ocelové roury o průměru 3,8 m a délce 45 m. Vezměte takovou ocelovou rouru, pevně ji upevněte za jeden konec a druhý konec vychylte do boku o téměř 1m. Jsem si jist, že namáhání u paty na tah a trh musí být enormní a není se čemu divit, když zde vznikla puklina. A co se dělo dál? Ten záhadný černý oblak, který se v místě z trhliny unikl, nebyl dým z raketového paliva, neboť ten má bílou barvu, ale dle mého názoru to mohl být právě tmel, vyplňující mezeru mezi palivy, který byl puklinou „vyprskán“ ven. Nebo to byl prach z trhliny v palivu, která v něm v důsledku ohýbání SRB vznikla. To už vlastně ani není podstatné. To podstatné a špatné na tom je, že se otevřela plameni cesta ke stěně a krizový vývoj byl nastartován. Po odstřelení kotevních šroubů stranové napětí zmizelo a puklina se dočasně uzavřela. Ale palivo v mezeře začalo ihned odhořívat, mezera v něm se rychle zvětšovala a měnila na dutinu a plamen začal zevnitř intenzivně ohřívat stále větší oblast stěny okolo pukliny. Navenek se to projevilo v 58 s letu, kdy materiál stěny již změkl natolik, že neudržel tlak uvnitř motoru, stěna kolem pukliny se rozevřela a plamen vyrazil ven. Další zvětšování díry již probíhalo lavinovitě a velmi rychle, neboť plamen prakticky spálil a odfoukl veškerý materiál stěny, který se nacházel v průmětu dutiny v palivu. Jelikož se plamen teplotou rovná svářecímu kyslíkoacetylenovému plameni, ovšem mnohonásobně mohutnějšímu, jeho nápor na závěs a stěnu ET, na něž dopadal, byl rychlý, brutální a zničující. Další zvětšování díry v SRB po odpoutání již nebylo tak rychlé, protože průměr díry byl limitován průměrem dutiny v palivu. Proto nedošlo k destrukci vadného SRB a ten pokračoval v letu, stejně jako druhý, bezvadný, dokud nebyly oba povelem ze země zničeny.
    Dalším specifikem v konstrukci raketoplánu, bohužel také nepříznivým, je koncentrace přídavného tahu do dvou obrovských SRB, umístěných na poměrně bachraté nádrži tzn, poměrně daleko od osy sestavy. Připomínám, že tažná síla jednoho SRB je až 1400 tun a jeho váha necelých 600 tun tzn. síla přispívající k urychlování raketoplánu je cca 800 tun na jeden SRB. Tuto sílu přenáší boční závěsy. Dále, tažná síla raket na THP má působiště ve středu horního víka tlakové nádoby motoru a směr jejího působení je prakticky totožný s podélnou osou motoru. Zavěšení SRB prostřednictvím bočních úchytů tak způsobuje nerovnoměrné namáhání jejich stěny a technický instinkt mi napovídá, že maximum jeho tahové složky se koncentruje opět právě v oblasti dolního závěsu na straně přikloněné k ET. Což je další logický důvod, ne pouhá nešťastná náhoda, že díra vznikla právě zde, poblíž závěsu a to co z ní unikalo logicky směřovalo na ET. Na internetu je k vidění kvalitní video z testu SRB někde v poušti. Video jsem studoval velmi pečlivě, ale nemohu se ubránit dojmu, že testovaný motor nebyl při testu uchycen prostřednictvím svých bočních úchytů jako na shuttlu, ale že byl ve vodorovné poloze pouze podložen a jeho tažná síla byla zachycena v jeho špici. Takový test může sotva postihnout rizika plynoucí z namáhání konstrukce při bočním zavěšení v realitě. Ale testů prý bylo několik, takže to jen tak na okraj.
    Ke koncepci raketoplánu si dovolím ještě jeden postřeh, bohužel opět nepříznivý, i když zde již není možné odvodit přímý vliv na katastrofu Challengeru. Ale rizikový faktor to jistě je. Na internetu jsou k vidění videa, snímající dění v kabině orbiteru po celou dobu letu na oběžnou dráhu. Nelze si nepovšimnout, jak to tam s kosmonauty hází. Oni sami se vyjádřili, že je to tam jako by jeli autem po hodně hrbolaté cestě. Je ale vidět, že otřesy ustanou po odhození SRB. Z toho plyne, v čem je příčina vibrací. Jsou to náhodné fluktuace v tahu každého raketového motoru na THP, SRB nevyjímaje. Pomocné motory na THP se u dnešních raket používají zcela běžně, ale vždy je tendence použít jich raději více, aby se výsledný tah zprůměroval, a umístit je co nejblíže k podélné ose rakety, aby se zmenšil moment síly, která v důsledku fluktuací kýve raketou do stran. Toto však u raketoplánu není možné. Díky značnému průměru ET a umístění SRB po stranách, dosti daleko od osy a těžiště sestavy, jakákoliv nevyváženost v tahu SRB způsobuje značné kývání raketoplánu ze strany na stranu. Na spoje mezi SRB, ET a orbiterem tak působí značné a obtížně definovatelné dynamické síly. Hmotnost startujícího shuttlu je cca 2000 tun. Což znamená, že síly které s ním dokáží takto viditelně „lomcovat“ a namáhání spojů musí být naprosto extrémní. Samozřejmě je možno oponovat, že tyto nepříznivé faktory dané koncepcí raketoplánu je možno eliminovat dimenzováním. Zde však platí, že je to vždy kompromis, neboť u všech kosmických dopravních prostředků se usiluje o co nejlepší poměr celkové hmotnosti a užitečného nákladu a to sebou nese zvýšené riziko, že se poměr nevybalancuje správně. Dle mého názoru v případě raketoplánu se to zcela nepovedlo a Challenger na to doplatil.
    Zbývá poslední otázka, proč byla oficiální zpráva o katastrofě zmanipulovaná a zkreslená. Dle mého názoru důvodem byla politicky motivovaná snaha NASA minimalizovat ztrátu důvěry veřejnosti k celému programu raketoplánu. Snaha je založena na bezpochyby pravdivém předpokladu, že selhání nějakých gumiček v SRB bude vnímáno jako daleko menší zlo a problém k vyřešení, než přiznat zásadní nedostatky v celé koncepci raketoplánu, které prakticky nelze bezezbytku odstranit a které sebou nesou poměrně velké riziko fatálního selhání, které nelze žádným únikovým manévrem odvrátit. Jistě to sehrálo svou roli při docela nečekaném a překvapivém rozhodnutí program raketoplánů v r. 2011 ukončit, přestože plánovaného počtu letů, údajně kolem 150, nebylo dosaženo. A tak se již natrvalo o raketoplánu může hovořit jako o jednom z nejúžasnějších výtvorů lidstva. Ale můj názor, který samozřejmě nikomu nevnucuji je, že k dokonalosti měl pořád ještě daleko. Proto také nemá žádného pokračovatele a nezdá se, že by se to v dohledné době mělo změnit.
    A proč se „zatlouklo“, že byl učiněn pokus o záchranu? Jelikož pokus nebyl úspěšný, zákonitě by se pátralo proč nebyl úspěšný a coby kdyby, a kdo za to může atdatd. A zde by se NASA ocitla ve velice nepříjemné situaci, protože veřejnost by si myslela, že NASA to nezvládla, i když to zvládnout mohla a měla. A tak se raději vyhlásilo, že to se stává, že se nedalo nic dělat, že astronauté neměli žádnou šanci a že s podobným rizikem jsou srozuměni. Stanovisko se podpoří vysokou autoritou, o které si dovolí pochybovat jenom blázen, a tím je to odbyto.
    Toť vše. Znovu podotýkám, že vše jsou jen moje úvahy, ovšem psané s maximální snahou po konzistenci s dostupnými objektivními fakty. Samozřejmě je možno s mým vysvětlením události zásadně nesouhlasit. Bohužel tento spor dle mého přesvědčení nelze rozhodnout, neboť nevím o žádné možnosti potřebné objektivní informace nad rámec těch oficiálních získat. Pokud se mýlím a někdo takové informace má, velice uvítám, když se o ně se mnou podělí a bez problémů svoje názory pozměním.

  1. Havárie raketoplánu Challenger pohřbila naděje i sedm životů - ExoSpace.cz

    […] 2000 STS-51-L (wikipedia.org) Archivní videa zachycující katastrofu raketoplánu Challenger (exospace.cz) Challenger: Děsivý výbuch přežili, při nárazu na hladinu už neměli šanci […]

Napsat komentář

dialog-information.png
Uvítáme všechny komentáře na téma článku. Nevhodné příspěvky a spamy jsou moderovány. Moderaci provádí členové redakce ExoSpace.cz.


Pravidla pro psaní komentářů

1. Diskutující je povinen dodržovat zákony České republiky. Je zakázána jakákoliv propagace nezákonných činností.
2. Diskutující se k sobě chovají slušně. Neurážejte ostatní uživatele.
3. Snažte se nerozpoutávat hádky a nezapojujte se do nich.
4. Je zakázána jakákoliv reklama či inzerce.
5. Snažte se vyvarovat off-topic (mimo téma) příspěvků.
 

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML štítky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Více informací
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Forum ExoSpace.cz
Facebook
RSS
Twitter
YouTube
Napište nám
SlideShare
Telegram