Havárie raketoplánu Challenger pohřbila naděje i sedm životů

Bylo chladné zimní dopoledne 28. ledna 1986. Po řadě odkladů způsobenými nejrůznějšími příčinami zamířil k nebi raketoplán Challenger, tažný kůň flotily raketoplánů. Na palubě se nacházelo sedm astronautů, laboratoř Spacelab-D1, telekomunikační družice TDRS-B a družice Spartan/Halley. Let začíná normálně, ale po několika desítkách sekund se raketoplán mění ve velkou ohnivou kouli. V ten den se nad floridským kosmodromem vznášel smrti stín a rakev nesla název CHALLENGER.

Poté, co byl v roce 1972 Kongresem USA schválen program raketoplánu, nedokázala organizace NASA oslovit veřejnost a politiky nějakým zajímavým a přínosným projektem pilotované kosmonautiky. Od prvního letu raketoplánu Columbia v dubnu 1981 tak vlastně NASA pouze improvizoval. Sice byl v roce 1984 předložen projekt stanice Freedom, ale ten nedokázal prezidenta Reagana dostatečně oslovit. Ve stejné době vznikl projekt TISP (Teacher In Space), iniciativa prezidenta Reagana, která měla ke kosmonautice a ke kosmickým vědám přilákat další lidi. V rámci tohoto programu se měli přihlásit učitelé, kteří by byli účastni na palubě raketoplánu při jeho letu. Bylo podáno přes 11.000 žádostí, z nichž nakonec byla vybrána Sharon Christa McAuliffe jako jednička a Barbara Radding Morgan jako její náhradnice. Expedici měl zajišťovat raketoplán Challenger.

Při letu STS-51L mělo hlavně dojít k vypuštění těžké telekomunikační družice TDRS-B a také družice Spartan/Halley, která by po dobu výpravy sledovala přibližující se Halleyovu kometu.

Přípravy pronásledovaly problémy a odklady: Nejprve se z důvodu zdržení předchozí mise oddálil termín startu, pak bylo špatné počasí na záložním letišti, pak byla drobná technická závada, která však způsobila zdržení o den, dokonce v den startu – 28. ledna 1986 – byl start ještě o dvě hodiny posunut z důvodu problémů s počítačem.

Posádka již byla unavená odklady, když v tom se ukázal další problém – mráz. Ten dělal obavy technikům i členům posádky. Alespoň na veliteli Dicku Scobbem to bylo slyšet při jeho posledním telefonickém rozhovoru s manželkou.

Na místě startu panovaly mrazivé podmínky – nezvyklé na Floridu, kde i v zimě se dá koupat v moři. Dopoledne byla teplota -4 °C, ale v noci byla až na -17 °C. Vyskytly se obavy ohledně těsnosti spojů segmentů startovacích motorů na tuhé pohonné látky SRB. Nejhlasitějším kritikem startu byl Roger Boisjoly ze společnosti Morton Thiokol, která boostery vyráběla a dodávala. Den před startem se odehrála telekonference mezi Thiokolem, NASA a Marshall Space Flight Center. Boisjoly za přispění Arnieho Thompsona přinesli argumenty, které ukazovaly, že by při tak nízké teplotě nemusely tzv. O-kroužky utěsnit spoje mezi jednotlivými segmenty SRB a mohlo by dojít k prohoření a katastrofě raketoplánu. V minulosti se již vyskytly případy, při kterých k prohoření málem došlo. Boisjoly byl však vedením Thiokolu umlčen a společnost se vyjádřila pro start.

To se náramně hodilo vedení NASA, které bojovalo s našlapaným programem raketoplánů. V roce 1986 mělo totiž dojít hned k 15 letům. Další zdržení tedy bylo nevhodné. Bezpečnostní kritéria v tu chvíli nehrála roli. Raketoplán byl podle pozdějších zjištění (provedená hlavně fyzikem Richardem Feynmanem) v kruzích NASA považován za téměř stoprocentně spolehlivý. Riziko nehody se takřka nebralo v úvahu.

Co se tedy stalo, se stát muselo.

Vstříc smrti

Raketoplán Challenger konečně odstartoval v 11:38 východoamerického času. Na místě byli rodiny kosmonautů i děti ze školy Christy McAuliffe z Concordu. Kromě ní (coby specialistky pro užitečné zatížení) se letu ještě zúčastnili Francis „Dick“ Scobee jako velitel, Michael Smith (pilot), Ellison Onizuka (letocvý specialista), Judith Resnick (letový specialista), Ronald McNair (fyzik, letový specialista) a Gregory Jarvis (specialista pro užitečné zatížení, Hughes Aircraft Corp.).

Zpočátku vše vypadalo dobře. Posádka byla nadšená a užívala si let. Jenže kamery už na rampě ukázaly zlověstný obláček černého kouře, unikajícího z boku pravého SRB – nepochybně spálenou gumu izolace. V tu chvíli si toho ale nikdo nevšiml. Ani plamene, který pak začal inspekčním otvorem pronikat. Tento plamen propálil spodní závěs SRB a jeho horní špice se zabořila do vnější palivové nádrže. Stalo se tak 73 sekund po startu.

Obláček spalin ze spáleného těsnění (wikipedia.org)

Inspekčním otvorem proniká plamen, který nakonec upálil závěs s nádrží ET (wikipedia.org)

Lidé na zemi v tu chvíli netuší, co se stalo. Do ticha zaznívají první výkřiky zděšení. Do toho po několika sekundách neutrálním hlasem promlouvá oficiální komentátor NASA Steve Nesbitt: „Letoví kontroloři velmi pečlivě sledují situaci… Očividně došlo k velké poruše… Nemáme žádné spojení…“ Nakonec sdělil zprávu z řídicího střediska: Raketoplán explodoval.

Zaměstnanci NASA odvádí rodinné příslušníky do vlastního soukromého zázemí, stranou od novinářů. Nikdo jim ale nemůže zatím říci, co se stalo.

Pilotní kabina raketoplánu však, aniž to věděli, vystoupala do výšky 25 km, byla explozí téměř nedotčená a volným pádem padala asi 2 a půl minuty dolů, do moře. Podle následných zjištění si posádka byla vědomá skutečnosti, která nastala, protože někteří členové posádky použili kyslíkové dýchací přístroje. Někteří, jako velitel Scobee, ztratili možná vědomí, ale posádka po explozi byla naživu, byť v šoku. Náraz do vodní hladiny pak ukončil marný a zoufalý boj o přežití.

Náhradnicí Christy McAuliffe byla rovněž učitelka Barbara Morgan. Start Challengeru sledovala na jedné z tribun a počáteční nadšení vystřídal šok

Rodiče, příbuzní a známí posádky letu STS-51L bezmocně přihlíží, jak se Challenger mění v ohromnou ohnivou kouli, z níž vylétají trosky dávné pýchy Spojených států

28. 1. 1986 vystoupil v krátkém televizním vystoupení Ronald Reagan, který tak reagoval na havárii raketoplánu Challenger, při níž zahynulo všech 7 členů posádky

Bylo po všem.

Rozběhly se záchranné práce, které měly vylovit z moře co největší množství úlomků. Podařilo se tak během několika dní vylovit 12 tun úlomků. 7. března se pak podařilo najít kabinu posádky, resp. její trosky. Uvnitř pak byli její členové.

Bylo spuštěno vyšetřování, a to na popud prezidenta Ronalda Reagana, 6. 2. 1986. Členy komise byli i Neil Armstrong, fyzik Richard Feynman, astronautka a fyzička Sally Ride a řada dalších známých jmen. Tato komise pod vedením Williama Rogerse pracovala přibližně 3 měsíce a svou zprávu předala prezidentovi 9. 6. 1986. Za viníka nehody byl označen mráz, který způsobil netěsnost gumové izolace segmentů SRB.

Co na to Karel Pacner

O názor na tragédii Challengeru i okolnosti jsme požádali spisovatele Karla Pacnera. Zde jsou jeho odpovědi.

1. V době, ve které došlo ke krátkému letu a následné havárii Challengeru, se americká kosmonautika nacházela v poměrně nezáviděníhodné situaci. Mohl byste tehdejší stav americké kosmonautiky popsat blíže?
   Od kosmonautiky se obyčejní Američané odvraceli, nic zjevného jim nepřinášela. Vina byla i NASA, která neuměla ty vedlejší zisky dost propagovat.
2. Stála podle vás tehdejší situace NASA (a uvnitř NASA) za tragédií Challengeru?
   Funkcionáři NASA potřebovali výsledky, drobné nedostatky přehlíželi. Ale to je normální v každé zajeté firmě.
3. Co měla učitelka Christa McAuliffe v rámci programu Učitel ve vesmíru dělat? Jaká byla její role?
   Christa měla provést několik pokusů ze základů fyziky a ve dvou patnáctiminutových relacích udělat prohlídku kosmické lodi a vykládat školákům o výhodách kosmonautiky.
4. Měla havárie nějaký pozitivní dopad na (americkou) kosmonautiku?
   Pozitivní v tom, že se pracovníci vzpamatovali a začali brát drobné nedostatky vážně. Jako po Apollu 204 a 13. Opět normální jev.
5. I kdyby se podařilo havárii zabránit, lze předpokládat, že by podobný scénář někdy v budoucnu nastal?
   Riziko bylo pořád.
6. Byly podle vás raketoplány bezpečné?
   Bezpečné jako všechny ostatní kosmické stroje. S určitou mírou rizika museli všichni počítat.

Zdroje:
T. Přibyl: Smrt měla jméno Challenger, nakl. ROVNOST, 1996
R. Feynman: Snad ti nedělají starosti cizí názory!, Aurora, 2000
STS-51-L (wikipedia.org)
Archivní videa zachycující katastrofu raketoplánu Challenger (exospace.cz)
Challenger: Děsivý výbuch přežili, při nárazu na hladinu už neměli šanci (technet.idnes.cz)
Seznamte se s tragicky zesnulou posádkou raketoplánu Challenger (vesmir.stoplusjednicka.cz)