Dvojí výročí v jeden den (I.) – Let Jurije Gagarina

Start Vostoku 1 s Jurijem Gagarinem (jalopnik.com)

Na 12. dubna připadají každoročně oslavy dvou významných událostí v kosmonautice – vypuštění prvního člověka do vesmíru a první let raketoplánu. Podívejme se, co za oběma úspěchy stálo.

V prvním díle miniseriálu se podíváme na okolnosti prvního letu prvního kosmonauta, Jurije Alexejeviče Gagarina.

Jurij Gagarin v autobusu při převozu na rampu (planetariodorio.com.br)

Tím vyvoleným se stal čerstvý major Jurij Alexejevič Gagarin a jeho lodí Vostok 1. Startoval na stejnojmenné raketě v 6:07 světového času. Již při startu došlo k drobným komplikacím, motor druhého stupně se vypnul později, než měl, takže apogeum lodi bylo o 85 km výše oproti plánu. Loď setrvala na oběžné dráze a po 108 minutách letu přistála v 7:47 světového času u vesnice Smělovka v Saratovské oblasti. Loď přistávala samostatně, protože se z ní Gagarin ve výšce 7 km katapultoval – Vostoky přistávaly příliš velkou rychlostí na to, aby v nich mohl být člověk při dosednutí.

Nebezpečné přistání

Přistávací kabina Vostoku 1 (wikipedia.org)

Samotné přistání však vůbec neprobíhalo hladce. Tato skutečnost zůstala neznámá až do začátku roku 1996, v němž se v New Yorku konala dražba elitele prvního oddílu kosmonautů Jevgenije Karpova. Brzdící motor podle všeho nepracoval, jak měl, ukončil činnost po 40 sekundách namísto 41 s, čímž zpomalil loď o 132 m.s^-1 namísto 136 m.s^-1. Nepravidelný výtok okysličovadla poté způsobil pomalou rotaci lodi rychlostí 30° za sekundu. V důsledku nedokonalého ukončení činnosti motoru se neoddělil přístrojový úsek; k tomu došlo až po dalších 10 minutách letu. Kulová kabina s kosmonautem však byla i nadále spojena s přístrojovým úsekem elektrickými kabely. Žár atmosféry a rotace lodi způsobily upálení a překroucení kabelů; jen tak Gagarin vyvázl živ. V důsledku nesprávného chodu se však změnilo místo přistání (původně měl přistát u Kujbyševa).

Dráha Vostoků byla volena tak, aby v případě selhání brzdicího motoru loď třením o atmosféru vstoupila do atmosféry za dobu maximálně 7 dnů. (Vostoky neměly záložní motor.) Kvůli nesprávnému chodu druhého stupně však byl Gagarinův Vostok příliš vysoko a do atmosféry by vstoupil až po 15÷20 dnech; tou dobou by se vyčerpaly zásoby vzduchu a potravin.

Bývalý astronaut a senátor John Glenn po zveřejnění těchto informací vyslovil domněnku, že pokud by o těchto problémech věděl Kennedy, nespěchal by tolik na Měsíc.

Podle Karla Pacnera by případný nezdařený let znamenal dvouletou prodlevu v dalších sovětských letech.

Reakce světa

Jurij Alexejevič Gagarin (gagarin.cz)

Třebaže byl Gagarinův let očekávaný, byl pro svět a pro šokované Američany velkým překvapením. Zatímco let první družice byl pro ně překvapením, let Gagarina těžkou ranou – tentokrát opravdu se Sověty soutěžili, a prohráli. Cítili se poražení, pokoření. John Glenn řekl tisku: „Právě nás těžce dostali, a to je vše. Nemá žádný smysl si něco nalhávat. Ale teď, když už tedy kosmická éra začala, bude tu spousta práce pro všechny.“

Američani v té době neměli připravenou loď pro orbitální let. V té době počítali jen s lety suborbitálními – první vykonal Alan Shepard 5. května 1961. Na první orbitální let si Američané museli počkat až do února 1962 a na start lodi Friendship 7, pilotovanou Johnem Glennem.

Reakce ostatního světa ale byla neuvěřitelná. Gagarin se stal miláčkem publika a vyhledávanou osobností, určitě nejpopulárnější člověk světa. Úděl slávy se však na něm těžce podepsal, začal pít, přibral, namísto letadel proháněl sporťák po Moskvě. Později při rozhovorech vypadal vyčerpaně, plamínky z očí zmizely, vypadal jako člověk semletý mašinérií systému. Přesto i nadále zůstal ve výcviku, i když podle mnohých jen symbolicky – nikdo si neodvážil riskovat život takové celebrity při reálném kosmickém letu. Po smrti Komarovova v Sojuzu 1, jemuž byl Gagarin náhradníkem, došlo k ukončení výcviku Gagarina, který se poté věnoval jen létání na letadlech. To se mu rovněž stalo osudným, když 27. 3. 1968 spolu s instruktorem Vladimirem Serjoginem vlétl do proudové stopy před ním letícího letadla, dostal se do vývrtky a zahynul.

Náročná cesta vzhůru

Kosmická loď Vostok vznikla na základě špionážní družice Zenit-2. Vývoj obou zařízení probíhal souběžně. Podobně jako Zenity i Vostoky měly na oběžné dráze zůstávat maximálně 10 dní. Zatímco družice však na Zemi vypouštěly nasnímaný materiál, ve Vostocích přistával kosmonaut. Vostoky rovněž měly samozřejmě systém zabezpečení životních podmínek. Samotná loď vážila 4700 kg, přičemž hmotnost kulové kabiny činila 2460 kg. Vysoká hmotnost byla způsobena hlavně tepelným štítem, který pokrýval celý povrch kabiny – vážil 837 kg. Loď byla dlouhá 4,4 m, průměr kabiny byl 2,3 m a motorového úseku 2,43 m.

Model kosmické lodi Vostok (s připojeným třetím stupněm rakety) (wikimedia.org)

Vývoj lodi započal v roce 1959 a již začátkem roku 1960 došlo ke dvěma balistickým letům, při kterých se testoval tepelný štít. Na oběžnou dráhu se loď jako Korabl-sputnik 1 dostala poprvé v květnu 1960. Následovaly další lety v srpnu a prosinci 1960 a další dva v březnu 1961. V červenci 1960 byl Vostok zničen při havárii rakety a v prosinci 1960 došlo jen k suborbitálnímu letu chybou 3. stupně. Korabl-sputnik 3 z prosince 1960 byl rovněž zničen, a to na dálku při sestupném manévru, protože se dostal do špatného kurzu a hrozilo nebezpečí, že přistane mimo území SSSR. Při testech vystřelování kosmonauta z kabiny se používala maketa kosmonauta (mezi techniky známá pod jménem Ivan Ivanovič).

Po těchto testech se přistoupilo k pilotovaným letům. Bylo jich uskutečněno šest, přičemž dvakrát šlo o lety ve skupině (Vostok 3 a 4 a Vostok 5 a 6). Prvním delším letem byl hned druhý let Germana Titova v srpnu 1961, kterým chtěl Nikita Chruščov odvrátit pozornost světa od stavěné Berlínské zdi. Titov pobýval ve vesmíru 25 hodin. Rekordní byl let Valerije Bykovského v červnu 1963, který trval 5 dní. Posledním letem byla mise první kosmonautky světa Valentiny Těreškovové. Jednalo se o nevydařený a podle některých zdrojů předčasně ukončený let. Těreškovová nebyla na let dobře připravena a podle zákulisních zdrojů se na místo dostala protekcí. Její výkonnost v průběhu letu poklesla na 15 procent a stěžovala si na nevolnost, závratě, kvalitu jídla. Dopad tohoto letu na sovětskou kosmonautiku byl jasný, další let kosmonautky se uskutečnil až v roce 1982.

Program Vostoku měl pokračovat i po letu Vostoku 6, nicméně na příkaz Chruščova došlo k ukončení programu. Chruščov požadoval využít kabinu Vostoku pro lety až tří kosmonautů. V té době již byly hotovy čtyři další exempláře lodi, které se začaly přebudovávat na lety vícečetných posádek. Vysoce riskantní program Voschodů byl v roce 1966 zrušen a byl zahájen vývoj zcela nové lodi, Sojuz.

Zdroj:
Program Vostok (wikipedia.org)
Vostok 1 (wikipedia.org)
Vostok (MEK)
Voschod (kosmická loď) (wikipedia.org)
Karel PACNER: Tajný závod o Měsíc, BOHEMIA, 1996
Tomáš PŘIBYL: Rudé hvězdy ve vesmíru, PARÁDA, 1997
A. SHEPARD, D. SLAYTON, J. BARBREE, H. BENEDICT: Cíl Měsíc, ALPRESS, 1996