K úmrtí amerického astronauta Eugena Cernana se vyjádřil i český spisovatel a publicista Karel Pacner. Ten měl možnost se s ním opakovaně vidět a hovořit s ním. Poprvé při Cernanově první návštěvě v Československu v roce 1974. Nejen o pozadí tohoto setkání je rozhovor, který si nyní můžete přečíst i vy.
Jen málo novinářů v socialistickém Československu mohlo udělat rozhovor s americkým astronautem. Vám se to podařilo. Můžete zopakovat, za jakých to bylo okolností a proč právě vy?
To setkání mi v říjnu 1974 nabídlo americké velvyslanectví.
Je k dispozici rozhovor, který jste tehdy pořídili?
Rozhovor vyšel v červenci 1975, týden před letem Sojuz-Apollo. Já ho nemám.
Cernan byl v Praze dva roky po svém letu. Jak na vás působil? V podstatě dosáhl vrcholu kariéry. Bylo to na něm znát?
Působil naprosto normálně, žádný vejtaha.
Věděl jste, že přivezl českou vlajku a že ji hodlá někomu věnovat?
Nevzpomínám, že by mluvil o vlajce. O tom jsem se dověděl od astronomů z Ondřejova.
Jaký byl jeho názor na politickou situaci v Československu?
O politické situaci jsme v roce 1974 nemluvili, na to nebyl čas. Až o 20 let později na Ondřejově.
Neměli Američané, hlavně vedoucí činitelé NASA a vláda, obavy ze Cernanova pobytu? Přece jen to byla velmi významná osobnost a pro USA mnohé znamenal.
Nemyslím, že by USA měly obavu z Cernanova pobytu u nás. Nechodil sám, vždycky měl někoho z ambasády. Spíš na jaře 1969 tady hlídali bývalého ředitele Vojenské letecké lékařské akademie prof. Paula Campbella. Přijel na COSPAR a doprovázeli ho neustále dva statní mládenci v civilu. V červenci jsem se s ním setkal v Houstonu.
Cernan byl poslední kosmonaut na Měsíci, Neil Armstrong první. Přesto se osudy těchto kosmonautů celkem výrazně lišily. Jak vnímal Cernan zájem a pozornost o sebe?
Cernan se choval vždycky naprosto normálně. Byl příjemný, ochotný, rozesmátý.
Jaký je podle vás největší odkaz Eugena Cernana? Na co bychom neměli zapomenout?
Odkaz? I člověk, který si sáhne po nebi, může zůstat prostým člověkem.