Fotografování coby akt zachycování neopakovatelných okamžiků má své kouzlo. Podívejme se na další porci nejnovějších obrázků, pořízených Petrem Valachem z naší redakce.
Když jsem si před řadou let kupoval foťák, zvolil jsem kvůli ceně a velikosti bezzrcadlovku. V té době byly tyto přístroje stále ještě novinkou, takže Olympus EPL-3 tomu také odpovídal (a odpovídá). Čím dál více bylo jasné, že to nebyla sázka na nejlepšího koně, ale pořád jsem se nemohl rozhodnout, čím tento kapesní foťáček nahradit. Protože jsem si dokoupil nějaké další vybavení, bylo zřejmé, že bych měl zůstat nejen u značky, ale i typu. Naštěstí použitý systém Micro 4/3, použitý u tohoto přístroje, byl vyvinut Olympusem a Panasonicem, takže uživatel není vázán na jednu značku – objektivy jsou si vzájemně kompatibilní. Takže otázkou bylo, zda zůstat u Olympusu nebo přejít na Panasonic.
Olympus OM-D EM10 Mark II (wikipedia.org)
Popravdě jsem přechod na jinou značku z důvodu možných problémů nechtěl riskovat, na stranu druhou využít novější model PENu jsem taky nechtěl. Přece jen ho považuju za nejnižší třídu bezzrcadlovek od Olympusu. Co se ovládání týče, připomíná mi spíš levný kompakt, absence hledáčku taky nepotěší. Samozřejmě ve hře byl i přechod na zrcadlovku, která by mi zajistila větší čip, méně šumu, lepší ergonomii a tak dále. Jenže, ať si kdo chce říká, co chce, v dnešní době kvalitních fotoaparátů je fotografování více otázka lidí a jejich práce a přístupu než techniky. Takže nakonec jsem po řadě velmi pozitivních hodnocení zvolil střední třídu bezzrcadlovek, OM-D, a sice OM-D ve verzi EM, tedy miniaturizované, konkrétně OM-D EM10 Mark II. Volil jsem starší model nikoliv kvůli ceně, ale proto, že novější má některé vyspělejší funkce osekané, resp. schované, jejich vyvolávání je těžší. A možnost natáčení 4K videa opravdu nevyužiju.
Uvnitř Olympusu OM-D EM10 (wikimedia.org)
Čili zde jsou důvody, proč zvolit bezzrcadlovku, tedy systémový kompakt s výměnnou optikou, a proč zvolit zrovna toto OM-D:
- Bezzrcadlovky postrádají zrcátko, jsou tedy menší a levnější než zrcadlovky.
- U modelů Olympusu jsou čipy stabilizované, u OM-D je stabilizace v pěti osách a dosahuje 4 EV. Stabilizace čipu znamená, že se problém stabilizace nepřenáší na objektivy – ty tak mohou být klidně i plastové, malé, tedy levnější, lehčí, přesto mohou poskytovat vynikající výkon. Je-li stabilizován i objektiv, dokáže fotoaparát s objektivovým stabilizátorem komunikovat, je tu tedy dvojí stabilizace a fotografové uvádějí, že mohou fotit na půl sekundy při ohnisku třeba 500 mm ekv. Čipy Olympusu disponují nejlepším stabilizačním systémem na světě.
- Odpadá problém prašnosti – čipy Olympusu mají nejúčinnější antiprachový systém na světě.
- Olympus OM-D EM10 Mark II je nesmírně vybavený fotoaparát, který naprosto hravě strčí do kapsy levnější i pokročilejší zrcadlovky od Canonu, přinejmenším co se softwarové výbavy týče; má 81 ostřících bodů, hledáček s rozlišením 2,4 Mpx (ten je sice elektronický, ale dokáže simulovat i optický), výklopný třípalcový displej, který je samozřejmě dotykový (lze jej používat dokonce i v kombinaci s hledáčkem), délka expozice od 1/16000 s do cca půl hodiny, sekvenční snímání 11 snímků/s; přitom váha nedosahuje ani 400 gramů.
Takže zájemci mohou za 13.000 korun získat foťák, který je svou výbavou téměř shodný s dvakrát drahými modely OM-D E, přitom s miniaturními rozměry i hmotností. Rozlišení 16 Mpx je postačující, a s ohledem na menší velikost čipu více znamená méně (větší rozlišení čipu při malých rozměrech vede k většímu šumu).
Hledal jsem mazlíka, který si dobře poradí se šumem a je vhodný na večerní a noční fotografování. To tento foťák splňuje. Pro snímání na dlouhou expozici je vybaven unikátními režimy LiveTime a LiveComp, díky kterým má uživatel naprosto perfektní kontrolu nad expozicí. Nikde jinde jsem něco podobného u žádného fotoaparátu neviděl. Navíc, toto OM-D umožňuje pořizování časosběru bez nutnosti jakéhokoliv dalšího vybavení (krom stativu) s výstupem třeba ve formě 4k videa. A jako bonbonek je možnost dálkového ovládání prostřednictvím mobilu – je to opět daleko jednodušší než u konkurence od Canonu, protože ke spárování nepotřebujeme žádnou externí síť, samotný foťák je wi-fi hotspotem, takže do mobilu pouze zapíšeme příslušné heslo (to by se mělo dít i načtením čárového kódu, ale nefunguje). I samotné dálkové řízení je neporovnatelně komfortnější, protože uživatel si může přes mobil nastavit všechno možné, může dotykem určovat ostřicí bod a zároveň exponovat. Tento foťák nedisponuje konektorem pro dálkovou spoušť, takže dálkové ovládání je nutno řešit tímto možná zdlouhavějším, ale daleko luxusnějším způsobem. Nasnímané obrázky je možno rovnou stáhnout do mobilu a v něm dále upravovat prostřednictvím aplikace od Olympusu, ale také lze pomocí další olympusí aplikace zaznamenávat polohu prostřednictvím GPS a tu přenést do metadat snímků ve foťáku (ten nedisponuje vlastním GPS modulem). Tento proces geotagingu je z energetického hlediska výhodnější než jeho realizace přímo ve foťáku, protože záznam polohy spotřebovává energii, ale mobil je snadnější nabít než akumulátor foťáku.
První série obrázků byla pořízena v březnu 2019 na cyklostezce v Praze-Krči.
Na konci března 2019 jsem se vydal na jih Prahy, na Zbraslav, abych si na místním mostě přes dálnici vyzkoušel to, co téměř přesně před pěti lety na stejném místě se stejným typem foťáku (byť starší verze) Ondřej Neff: Fotografování projíždějících aut na dlouhou expozici. Byl to první pokus o něco takového a moc se nezdařil.
Pak jsem se pokoušel nad zbraslavským lomem dělat obrázky jak lomu samotného, tak noční oblohy. Zkoušel jsem jak režimy LiveTime, tak LiveComp. Nicméně použitý objektiv střední světelnosti opravdu není nejvhodnější a počkám si na koupi daleko světelnějšího.
Návštěvu zdejšího místa příliš nedoporučuji, protože jde o místo s častým výskytem kanců. Na to jsou návštěvníci upozorněni varovnými tabulkami. I mě jeden takový tvoreček překvapil, při cestě domů. Slyšel jsem vedle sebe praskot větví, což jsem úplně nesmyslně připisoval nějakému jelenovi (ač jsem předtím, stejně jako při předešlých návštěvách, četl varování ohledně divočáků). Letmo jsem tím směrem posvítil čelovkou. Praskání větviček se opakovalo, pak se přidalo i zachrochtání. Divočákovi se zjevně nelíbilo, jak na něj svítím. Je tam hustý porost, takže jsem jej jen slyšel, ale neviděl. Zřejmě se mu nechtělo tímto porostem prodírat, každopádně jsem nelenil a pelášil odsud do civilizace, kam jsem nečekal, že by se za mnou pustil. Naštěstí civilizace je odsud jen několik minut rychlého běhu daleko.
Další rychlý pokus proběhl den nato, 31. března 2019, kdy jsem se pokoušel odfotit velice zajímavý západ Slunce. Vzhledem k pozici pozorování bylo vidět, jak Slunce zapadá ještě vysoko nad horizontem. Bylo ohromující pozorovat, jak v průběhu několika minut Slunce doslova mizelo, zatímco horizont byl asi 10° pod ním. To bohužel na snímcích není, protože se nepovedly.
Další pokusy proběhly 16. dubna 2019 při fotografování Měsíce a oblohy na přesvětlené pražské obloze. V tomto případě bych bez režimu LiveComp byl nahraný.
Ve stejném měsíci jsem zkoušel fotografování květin se silně sníženou expozicí a s bleskem. Aby to ale fungovalo, musel by se blesk obalit nějakou clonou, aby jeho záblesk byl úzce směřovaný. Tím by se vylouplo pozadí. Zatím tedy takto.
Poslední pokusy proběhly na zámku Radim u Kolína. Fotografování noční oblohy, měsíčního úplňku, velikonočního jarmarku i vnitřních prostor zámku.
Vyplňte prosím dotazník o používaném softwaru a dejte nám tak vědět, jaký je váš oblíbený software!
Microsoft odebral CERNu status akademické instituce. Proč se tak stalo? Změnil Microsoft licenční podmínky? Hrozí něco podobného i českým ústavům?
Loading tweets...